97        a) plno (2085)

b) slzy nom. pl. f. (ČJA 4, 109)

c) kĺbík (ČJA 3, 59 nádobka na brousek)

d) sĺp (2117 sloup)

jedl příč. min. sg. m. (ČJA 4, 385)

úmysl (1744)

1    M         a)  pno

     pelno (též 442, 445, pełno 831, peno 832–834)

     pylno

b) selz-

     sylz- 822, 827, 829, 82

     sluz-

     slouz-

     suz- (súz- 738)

    

c)  kbík

d) sp (stp 742, 744, 753, 754, 756)

2                 Mapa zachycuje na adverbiu plno (to od *pьnъ) střídnice za pův. l sonans. Kromě podoby plno s pův. 
byly zapsány formy pelno a pylno.

Přibližně shodné územní rozložení mají nář. obměny vlna × velna × vylna, zaznamenané u subst. vlna (575).

U adverbia vlhko (1546) byla vzhledem k výzkumu na opěrné síti v Čechách zachycena varianta velhko jen v omeze-
ném rozsahu. Ze Slezska se dokládá obvyklá forma vylhko (též vylfko, srov. ČJA 5, 333b) a z čes.-pol. přechod. nářečí vilglo.

Průvodní vokály u l dokládá také adj. mlsný (366) a imperativ mlč (1761). V Podkrkonoší a na Chodsku se objevují po-
doby melsný a melč, na vých. Novoměstsku ojedinělý relikt mlič.

Ve slově slzy vzniklo  ze staršího neslabičného l po zániku jeru (*slъza/slьza > sza). Slovo se nejprve vyslovovalo jednoslabičně, později – když se pobočná slabika stala plně slabičnou – dvojslabičně (tak ve spis. jazyce a většině našich dialektů).

Mapa zachycuje pozitivně ty nář. obměny subst. slzy, v nichž byla pobočná slabika odstraněna pomocí průvodních vokálů stojících před neslabičnou likvidou (selz-, sylz-) nebo za ní (sluz-, suz- < suz-, slouz-; v podobě slouz- se průvodní vokál u dloužil a diftongizoval). Jazykovězeměpisnou situaci zobrazujeme zjednodušeně, nemapujeme koncovky nom. pl. (k tomu srov. ČJA 4, 109).

Na mapě je dále pozitivně zobrazen výskyt podoby kbík (,nádobka na brousek‘) se zachovaným středním , které vzniklo z původního  měkkého. Značkami zobrazujeme rozšíření výrazu sp, v němž se uchovalo  (pro zbývající území je typická forma sloup). Stejný územní rozsah má i sloveso tct (,tlouci‘).

Sonantní ,  bylo zaznamenáno i v jiných dokladech, které již byly mapovány: st()pec (ČJA 3, 103 příčný trámek hrabí), gve se (ČJA 3, 235 (kuřátko) se klove), kzat (ČJA 1, 34 klouzat se), žtek, žtko (ČJA 1, 104 žloutek), hb (ČJA 2, 20 košťál), ht/ht (ČJA 2, 209 doušek), stkat/stkat (ČJA 1, 113 stloukat máslo), stp (ČJA 3, 26 dřevěný sloupek v plotě). Literatura uvádí ještě další nářeční doklady na : jabčko, vče, vček.

3                 Většinu Čech a Moravy pokrývá podoba plno, shodná se spis. jazykem a převažující ve městech. Nář. obměny jsou soustředěny do okrajových nář. úseků v Čechách a do Slezska. Forma pelno vytváří areály v Podkrkonoší, v již. polovině zč. nář. a v přechod. nář. čes.-pol. Ostatní slezská nář. se vydělují variantou pylno.

Podoba sluz- vytváří čtyři areály: v záp. Čechách (sev. Plzeňsko a vých. Klatovsko), v již. Čechách (oblast mezi Táborem a Jindřichovým Hradcem), na záp. Moravě a ve slez. nář. (záp. podskupina po Ostravici a Frenštátsko). Obměna suz- je typická pro Břeclavsko a Valašsko. Forma slouz- pokrývá část již. Čech. Varianta selz- je soustředěna do Podkrkonoší a na území Chodska a záp. Klatovska. Obměna sylz- zaujímá úzký pruh sledující tok Ostravice. (Do všech popsaných areálů proniká podoba slz-, shodná se spis. jazykem, kterou kvůli přehlednosti mapy nezachycujeme.)