93        vůl (791)

1    M         vúl

vúł (voł 755)

vú (vo 801) — vú 729, 731, 734, 735

2                 Mapa zachycuje oblasti, kde se realizuje střední l, tvrdé l (ł) a obalované l (), a to na nář. obměnách substantiva vůl.

V několika obcích v již. části vm. nář. došlo k zániku koncového  ve variantě vů splynutím s předcházejícím ů, tak vznikla varianta vů (totéž u příč. min. sg. m. minú a odpočinú, srov. ČJA 4, 382 minul, ČJA 4, 396 odpočinul). V těchto obcích (a rozptýleně i v několika dalších, kde se realizuje ) rovněž splývá  na začátku slova s následujícím ú nebo před samohláskou o zaniká, např. úka > úka (1200 louka), úč > úč (ČJA 1, 182 louč), opatka > opatka (212 lopatka), okše > okše (ČJA 1, 96 nudle).

3                 Forma vůl pokrývá oblast čes. nářečí v užším smyslu a převážnou část nář. střm. Podoba vůł zabírá většinu nář. vm. a slez. nář. čes. typu, zasahuje na Holešovsko a jako dubletní se dokládá z česko-polských přechodových nářečí. Varianta vů vytváří úzký pruh při již. části mor.-sloven. hranice a dále byla zaznamenána v čes.-pol. přechod. nářečích, na sev. Hlučínsku a ve zkoumaných obcích na území Polska. Obměna vů vytváří mikroareály na Uherskobrodsku a Břeclavsku. Města se v základě shodují s venkovským okolím, do vm. a slez. měst, především do mluvy mladší generace, proniká podoba vůl, shodná se spisovným jazykem.