92        a) hřbet (ČJA 1, 52 záda)

b) pohřbetník (ČJA 3, 160)

c) řve (ČJA 3, 179 kráva bučí)

1    M         a)  (h)řibet — křibet (křibét 743)

b) po(h)řbetňík, ná(h)řbetňík

     po(h)řibetňík, ná(h)řibetňík

c)  říve

2                 Mapa zachycuje pozitivně šrafou výrazy hřibet a křibet, oba ve významu ,záda‘. Podoba hřibet vznikla z formy *chribetъ, dublety k psl. *chrьbьtъ (> hřbet; tak ve spis. jazyce a ve většině dialektů). Počáteční h- vzniklo z ch- asimilací k znělému b, k- proniklo do varianty křibet záměnou zadopatrové souhlásky.

Od slova hřbet/hřibet jsou odvozena pojmenování části koňského postroje pohřbetník, náhřbetník / pohřibetník, náhřibetník. (Lze je však sledovat pouze na části území, protože vých. polovinu Moravy a Slezsko pokrývají jiné lexémy, viz ČJA 3, 160.)

Shodný jev byl zaznamenán u slovesa hřmí (ČJA 2, 159), z psl. *grьměti. Varianta hřimí (zachycená ve stř. části vm. nář.) však vznikla no-
věji z formy hřmí odstraněním pobočné slabiky pomocí vkladného vokálu pravděpodobně za přispění iterativa hřímat.

Ve výslovnosti výše uvedených slov často dochází ke zjednodušení hř- > ř-, srov. ČJA 5, 274; ČJA 5, 275; ČJA 5, 276; ČJA 5, 277.

Lexém řvát byl zkoumán v kontextu ,kráva bučí‘. Forma říve (k ní inf. řívat) navazuje na pův. stč. řeve / řieve (pův. inf. řúti). Novější forma infinitivu řváti vznikla analogicky podle bere – bráti, k ní se následně dotvořily préz. tvary řvu, řveš, …

3                 Podoba (h)řibet pokrývá téměř celý záp. úsek jzč. nář. s přilehlým záp. Strakonickem. Varianta křibet tvoří mikroareál ve stř. části vm. nář.

Na přibližně shodném území jako subst. (h)řibet byly zaznamenány obměny po(h)řibetník a ná(h)řibetník, zbylé území Čech a záp. část Moravy zabírají podoby po(h)řbetník a ná(h)řbetník.

Tvar říve se dokládá z oblasti mezi Novým Městem na Moravě a Třebíčí.