ČJA 5

89        uschl příč. min. sg. m. (ČJA 4, 393)

1    M         usech

                   usch

                   uschl

uschnul

2            V tvaru příč. min. muž. rodu se silný jer (usъchlъ) vokalizoval a vznikla forma usechl. Na velkém teritoriu se koncové -l v příčestí  minulém odsunulo, takže se dospělo k nář. podobě usech.

                   Jiný nář. tvar usch pochází z formy uschl, jež navazuje na podobu žen. rodu uschla (< usъchla); z uschl po odsunutí koncového -l tedy usch.

                   Integrací minulého a přítomného kmene slovesa vznikl tvar uschnul. Detailní obraz výskytu a výklad dalších forem viz ČJA 4, 393.

 

3                 Starší forma usech pokrývá dva samostatné celky. Největší zahrnuje část středních a jižních Čech (Příbramsko, Benešovsko, Strakonicko, Táborsko a Jindřichohradecko), menší oblast vytváří na severu Čech (Novopacko a Trutnovsko; zde dubletně vedle usch). Na zbylé části Čech se prosadil tvar usch.

Od staré zemské hranice na východ jsou rozšířeny varianty uschl, dále na Valašsku, Slezsku a též v již. Čechách se vyskytuje novotvar uschnul.


4    usech  stč., Jg i Tk říd. usechl, MČ, pol. usechł

uschl  Jg, Tk, MČ

 

uschnul  Tk, MČ hovor., pol. uschnął


5    uschl Ju 6, Ru 5 — usch Po 1, Ju 1–4, Ru 2–4 — uschnul Ju 3

Bh