82        a) čočka (ČJA 1, 97)

b) domů (ČJA 5, 382)

c) sotva (2533)

macecha (1801 nevlastní matka)

1    M         a)  čečka (čečelka, čečovica, čečúfka)

b) demú (dem 308, 330, 333)

c)  setva

2                 Mapa zachycuje územní rozložení tří slov, v nichž se vyskytuje -e- místo -o-.

Názvy pro čočku s počátečním če- (stejně jako další obměny uváděné nář. literaturou, např. čačovica, čičuvka, čučka) vznikly pravděpodobně disimilací ze základního výrazu čočovice (stč. sočovicě); dále docházelo k obměnám sufixu.

K podobě demů (též delů) uvádí Gebauer (1963, s. 242), že se změna o > e vyskytuje v nář. výrazech porůznu a pochází „patrně z doby teprve české a namnoze z doby pozdní“. Je však možné, že formy demů, delů jsou výsledkem staré disimilace (pův. domóv, dolóv) po adverbializaci, kdy se ztratilo povědomí souvislosti s dóm, dól (dále srov. ČJA 5, 379, ČJA 5, 382).

Adverbium setva vzniklo spolu s podobou sotva ze stč. setně, sotně (to od adj. sotný ,nesnadný‘) patrně změnou zakončení podle adv. jedva, ledva (srov. ČJA 5, 408).

3                 Podoby na če- vytvářejí areály především v jzč. a střm. nář.: čečka na širším Strakonicku, Prachaticku a jz. Českobudějovicku, dále záp. od Benešova a sz. od Příbrami, čečůvka v centrální části střm. nář., čečovica na kopaničářských nářečích. Obměna čečelka byla ojediněle zaznamenána v Podještědí.

Varianta demů zabírá již. polovinu zč. nář., odkud přesahuje na Sušicko. Byla zachycena už jen v mluvě starší a nejstarší generace.

Forma setva se dokládá především z Příbramska a Sedlčanska.