V územní návaznosti na jzč. oblast s výraznou palatálností, jež nepochybně podporovala i redukci samohlásky i, docházelo k redukci i-ové samohlásky rovněž v střm. okrajovém úseku na Znojemsku a Moravskobudějovicku: redukcí nebo zánikem se řešilo zvláštní postavení, do kterého se zde vývojem samohláska i dostala: pův. y a u tu většinou splynuly s e a o (ryby > rebe, budu > bodo, srov. ČJA 5, 47; ČJA 5, 48; ČJA 5, 49; ČJA 5, 54;  ČJA 5, 55; ČJA 5, 56; ČJA 5, 57; ČJA 5, 58; ČJA 5, 59) a vokál i tak ztratil svůj protějšek mezi samohláskami zadní řady; snad proto se měnil v neutrální středopatrovou redukovanou samohlásku ә nebo zanikal zcela (nové i, u vznikly zkrácením í, ú, viz ČJA 5, 202; ČJA 5, 203; ČJA 5, 204; ČJA 5, 205 a ČJA 5, 208; ČJA 5, 209; ČJA 5, 210; ČJA 5, 211; ČJA 5, 212). Redukované ә za i (řidčeji rovněž za í) zde bývá nejčastěji po souhláskách ť, ď, ň, č, š, ž, ř, c, l (z ľ), ojediněle po j a většinou také po s, z (též za starší y), srov. např. ťәcho, taťәk, sókoťәne ,souchotiny‘; na zďә, vo jedni hoďәňe, ďәvné, liďәm/leďәm, ňәc, sáďeňәca ,sazenice‘, brabeňәšče ,mraveniště‘, kotňәk, čarodeňәca/čarodeňca/čarodenca, dráteňәk, čәsté, ščәpe, vočә, babočәna/babočna ,pavučina‘; košәk, šәlhat/šhat; žәv, žәl/ž, žәto, hožәtek; kopřәva, jařәna, žebřәk, sestřәn, řәťovi/řәtovi ,spodní část snopu‘; hlәna; cәhla, lacәné, cәzi, fšecә, cәbéba ,rozinka‘; jәskra, jәnovatka; sәlné, zvratné sә, v nosә, sәn ,syn‘ sәpané; zәma, chebzәk ,šeřík‘, jazәk aj. Územně větší rozšíření má redukce po souhlásce ň (zedňәk), minimální pak po l (hlәna); zejména po těchto dvou souhláskách dochází častěji k úplnému zániku i (např. masleňca ,máselnice‘ peňze, sklenca, sáďenca ,sazenice‘; hna ,hlína‘, kka ,klika‘, pvat ‚plivat‘, sna ,slina‘ (viz ČJA 5, 113), žčka ,lžíce‘, jelto, polca, aj.), přičemž zánik bývá – dovolí-li to sklad hlásek – doprovázen náhradním dloužením předcházející samohlásky, např. čtéň, psáň, vlóň ,vloni‘, lopéň ,lupení‘, posvicéň, stavéňma; jélt(k)o ,jelítko‘,  f ponďél, zél, ke škól; vóň ďelál ,oni dělali‘. V podobách hәlpa/lәpa ,lípa‘, hәňť/ňәť ,nit‘ lze mluvit o (funkčních) vokálech  a slabičném ň, které mohou mít protezi.

Sledovaný jev, explorátory často nejednotně graficky zaznamenaný, značně ustupuje, zachovává jej už jen nejstarší generace, a i ta často nedůsledně (ke kolísání dochází nezřídka i u stejných informátorů); zejména při zániku i-ové samohlásky bývá do značné míry lexikalizován. Nář. situace se liší i podle jednotlivých souhlásek (např. v lokalitě 608 spíše než k redukci došlo k úplnému zániku i, a to nejen po ň a l, např. staveň, pšeňca, váňca, holca ,ulice‘, ale např. i babočna ,pavučina‘, košla, žla ,žila‘ aj.). Starší literatura dokládá změnu z širší oblasti.

Na mapě je pozitivně zachyceno několik typů jevu označovaného jako znojemská redukce. Pod typ žәto (s redukovaným vokálem ә) je možno zhruba zahrnout redukci po souhláskách ž, š, č, ř, c, s, z, ť, ď a l; jev bývá z jednotlivých lokalit doložen nesoustavně, za jeho jádro však lze označit oblast vymezenou body 603, 611, 614 a 615. Naproti tomu po souhláskách ř, ť, ď nebyla redukce i > ә téměř zaznamenána v lokalitě 609.

Typ čteňә podává dnes již víceméně maximální rozšíření redukce po ň včetně náhradního dloužení za zánik samohlásky i (čtéň).

Typ stolčka reprezentuje výrazy jako kapčka, holčka ,ulička‘ (podoba holčka nebyla zaznamenána při záp. okraji areálu v bodech 603, 606 a 608, navíc je však doložena z lokalit 520 a 620), ale i polce, přasce aj.

3                 Forma svačna je charakteristická pro jv. úsek střč. nář. (Benešovsko, Ledečsko, Jihlavsko) a přilehlý sv. úsek nář. jzč. (Táborsko, Jindřichohradecko). Morfologická varianta svačně je typická pro sv. úsek svč. nář., odděleně je doložena ze záp. okraje čm. nář. a z nejvýchodnějšího cípu jzč. nář.

Redukce typu žәto byla zaznamenána na Znojemsku, záp. Moravskokrumlovsku a vých. Jemnicku, redukce typu čteňә/čtéň zhruba tamtéž, avšak na poněkud kompaktnějším areálu, typ stolčka pak zaujímá území největší: kromě širokého Znojemska, Moravskokrumlovska a vých. Jemnicka zabírá též vých. Třebíčsko.

4    a)   svačně  stč., SSJČ nář.

b)   —

c)   —

d)   —

5    a)   svačně Po 1

b)   —

c)   —

d)   —

Ši