72        a) soused (ČJA 5, 35)

b) pohřeb (ČJA 2, 191)

1    M         a)  pohřib (-y- 802–808, 810–813, 818–824, 830–836)

b) susid (-yd 804, 807, 808)

2                 Na mapě je pozitivně zobrazeno rozšíření hláskových variant substantiv pohřeb a soused ve slezských nářečích; sledujeme pouze obměny s vokálem i namísto spisovných podob s e.

Vokál i (příp. y) u variant pohřib (psl. *pogrebъ) a susid (psl. *sǫsědъ) je reflexem sekundárního dloužení e-ové hlásky v slabikách zavřených původně znělými konsonanty (k dloužení docházelo po zániku jerů, příp. po odpadnutí koncového vokálu, srov. též ČJA 5, 71). Výslovnost těchto zdloužených samohlásek byla na tomto území zavřenější než jinde; po zániku opozice kvantity si tyto vokály užší výslovnost ponechaly, což vytvořilo předpoklad pro jejich splynutí se samohláskou i (obdobný proces viz o > u, ČJA 5, 71, á > o, ČJA 5, 69). Stejný vývoj proběhl v sousedních polských nářečích.

Za jiných podmínek docházelo k úžení é > í (viz ČJA 5, 43; ČJA 5, 44; ČJA 5, 45).

Změna e > i je sice charakteristická pro většinu slez. nář., ale v současné době již jde o jev silně ustupující. Územní rozsah jevu není u jednotlivých slov stejný a jeho rozšíření může být navíc omezeno dalšími jevy projevujícími se v oblasti slez. nář.: např. u položky soused byla na území přechod. nářečí čes.-pol. zachycena varianta sumsod, jež je výsledkem dispalatalizace ě > a (> o) (viz ČJA 5, 68).

Sledovanou změnu dokládají i další výrazy, např. varianty zyz (sněz 363), vřid (ČJA 1, 70 vřed), kniz (ČJA 2, 189 kněz), vliz (ČJA 4, 384 vlezl), id (ČJA 4, 385 jedl).

3                 Podoba pohřib zaujímá oblast celých slez. nář. kromě již. Příborska.

Varianta susid se vyskytuje soustředěněji v záp. polovině slez. nář., zejména na již. Opavsku a Hlučínsku, sporadicky se objevila na Frýdecku.

Situace ve městech zhruba odpovídá venkovskému okolí.

4    susid  hluž. susyd

5    —

Ir