7          hřát (222)

1    M         hřát (hřoc’, gřoć, hrjac 755)

hřít — hřit

hřejt

hřet — hřéť

2                 Na mapě jsou představeny střídnice za dlouhé ’á (z pův. -ěja-) v slově hřát. Vedle *grějati existovalo ještě sloveso téhož významu *gréti; z něho lze vyvozovat i některé nář. formy (hřet, hřét).

Vedle nepřehlasované formy hřát (v Čechách analogicky podle tvaru příč. l-ového hřál, v němž k přehlásce nemohlo dojít; v části Slezska je to však tvar původní, kde se á krátilo, event. měnilo v o) existují formy přehlasované hřít (hřějati > hřáti > hřieti > hříti), hřejt a hřet. Ve variantě hřejt by bylo možno vidět diftongizovanou obměnu staršího hřít; protože se však tato obměna vyskytuje v oblastech, kde se diftongizace po souhlásce ř nerealizovala, je třeba počítat s integrací do typu -ejt, -eju (krejt, kreju) a snad i s analogickým působením forem ind. préz. hřeju, hřeje.

Obtížnější je výklad formy hřet. Ta mohla navazovat na výchozí slovesný tvar *grěti; v oblasti s krátkými kořennými vokály pův. dvojslabičných infinitivů vznikla podoba hřet. Naproti tomu ve vm. hřét se snad uchovala forma s dlouhým ie vzniklým stažením a přehláskou, které se tu neměnilo v í. Je třeba vzít v úvahu, že v oblasti výskytu formy hřét dochází k dloužení kořenné samohlásky u sloves velice často.

3                 Forma hřát je dnes většinová v Čechách. Pokrývá téměř celé jejich území, za starou zemskou hranici přesahuje na Třebíčsko. Jako nedubletní se vyskytuje zejména ve středních Čechách, na jihu s výběžkem k Jindřichovu Hradci a v širokém středním pásu svč. dialektů. Odděleně vytváří souvislý region ve vých. podskupině slezských dialektů, zde v hláskoslovných obměnách hřac’, hřoc’, gřoc’. Běžně se (rovněž jako nedubletní) vyskytuje i v mluvě moravských měst, kde jinak v okolí převládá forma hřít. Zde jde o nové přejetí ze spisovného jazyka.

Přehlasovaná podoba hřít zabírá většinou jako starší varianta (vedle novějšího hřát) téměř celá jzč. nářečí, jako tvar jediný pokrývá území na východ od linie Svitavy – Nové Město na Moravě – Trebíč (uvedená linie se zčásti kryje s izoglosou smát se × smít se, viz ČJA 5, 6). V oblasti střm. a slez. nářečí dochází k pravidelnému krácení samohlásky í, srov. ČJA 5, 202 peníze.

Velký územní rozsah má tvar hřejt. V mluvě starších osob je běžný v oblasti záp. a sz. Čech, odděleně pak na vých. okraji svč. nářečí a dále na Českobudějovicku, porůznu byl zapsán v Čechách i jinde. Zde všude je jeho výskyt dubletní.

Podoba hřet je typická pro menší území jz. Moravy (oblast mezi Třebíčí a Slavonicemi), forma hřét charakterizuje sev. Valašsko.