69        dobrá (2236)

volal (ČJA 4, 365)

1    M         dobrá

                   dobr

                   dobra (též 84)

dobro

2                 Na mapě je představeno zeměpisné rozšíření hláskových variant adjektiva dobrá. Kromě sledované dife-
rence dobrá × dobro zaznamenáváme též další vokalické obměny: dobra a dobr.

Změna á > o (např. jo ,já‘, dobro voda) souvisí se zánikem opozice vokalické kvantity. Dlouhá samohlás-
ka á měla užší výslovnost (než původní a krátké), po zániku opozice kvantity došlo k splynutí užšího a se samo-
hláskou o; ve většině slez. nář. se dlouhá samohláska á (stejně jako všechny dlouhé vokály) krátila (srov. dobra,
viz též ČJA 5, 130; ČJA 5, 131; ČJA 5, 132; ČJA 5, 133; ČJA 5, 134; ČJA 5, 135; ČJA 5, 136; ČJA 5, 137; ČJA 5, 138; ČJA 5, 139; ČJA 5, 140; ČJA 5, 141) nevylučujeme zde návaznost na polské dialekty. Trávníček soudí, že nejprve došlo k změně á > ó a později ke krácení vokálu ó.

Na uvedeném území se v samohlásku o mění každé á, tj. staré pův. á nebo á vzniklé z pův. ę, stahováním
skupiny -aja- či dloužením v zavřené slabice (stopy někdejšího tzv. náhradního dloužení v slabikách zavřených dosvědčují např. podoby hod ,had‘, obroz ,obraz‘).

Tato změna – provedená patrně se značnou důsledností – ustupuje především na nejzápadnějším okraji
vymezeného území, a to nejen u mladší generace, ale i u starších mluvčích. Kromě působení spisovného jazyka
nutno počítat s tendencí po analogickém vyrovnávání, např. gen. pl. kuřot > kuřat vyrovnáním podle nepřímých
pádů (viz též ČJA 4, 134).

Změnu á > o můžeme sledovat i na mnoha dalších výrazech zachycených v ČJA 1–4 (srov. též PRO E8),
např. stoloř (ČJA 1, 153/221.2 truhlář), gazdino (ČJA 3, 2 hospodyně), zelo gen. sg. n. (ČJA 4, 40 zelí), pekoři gen. pl. m.
(ČJA 4, 125 pekařů), obecňo nom. sg. f. (ČJA 4, 204 obecní).

Na téže mapě zaznamenáváme také jihomoravskou změnu á > : hláska  je vyslovována zaokrouhleně,
délka samohlásky zůstala zachována. S labializovaným  zde na menší části území splynulo také monoftongizo-
vané ó (ú > ou > ó > , např. lúka > louka > lóka > lka).

3                 Podoba dobro vytváří areál v přechodových nářečích česko-polských a v přilehlém ostravickém úseku. Zbývající území slez. nář. se vyděluje obměnou dobra. Ze Znojemska a Židlochovicka je doložena varianta dobr.

Na ostatním území se užívá podoby dobrá, shodné se spisovným jazykem.

Situace ve městech v celku odpovídá venkovskému okolí.