ČJA 5

68        a) seno (1066)

b) sestra (ČJA 5, 224a)

c) nebudete (ČJA 5, 223c)

1    M         a)  śano 831–834, 84 (šano 835, 836)

b) śostra (šo- 835, 836)

c)  ňobudz’oc’o 801

2                 Na mapě je (pomocí šrafy) pozitivně vyznačeno maximální zeměpisné rozšíření dispalatalizací ’ě > a’e > o po pův. měkkých konsonantech před tvrdými zubnicemi, k nimž došlo v okrajové části území českého nár. jazyka v návaznosti na polštinu, a dále (pomocí značky) rovněž bránická změna ’e > o.

Změna bývalého ’ě > a je prezentována na nář. výrazu śano (šano), psl. *sěno (podoby s počátečním ś- (š-) jsou výsledkem pravidelné hláskové změny, srov. ČJA 5, 223; ČJA 5, 224); podobně lato ,léto‘ (× v leće), v’aterpo v’etře), m’astov m’eśće), dále např. ňev’asta ,nevěsta‘, śf’ato (šf-) ,světlo‘, p’ana ,pěna‘ aj.

Samohláska a se někdy dloužila (patrně šlo o náhradní dloužení): reflexem takového dloužení (např. v zavřené slabice) je pak na sledovaném území samohláska o, srov. ě > a > á > o, např. sumśod/sumšod ,soused‘; podobně ()ob’od ,oběd‘, přič. min. m’o/m’oł ,měl‘ (× m’ała), (z)jod ,jedl, snědl‘, vloz ,vlezl‘ aj., dloužení proběhlo i ve formě losek (z lásek, pol. lasek) ,lesík‘ (× las ,les‘), a to zřejmě vlivem deminutivní přípony.

O dispalatalizaci ’ě > a nejde v případě vztahových adjektiv typu dřevjany: v celé oblasti slez. nář. se v tomto případě uplatňuje sufix -’any, srov. ČJA 5, 305 dřevěný.

Dispalatalizaci ’e > o představujeme na slově śostra (šo-) ,sestra‘.

Za zdloužené psl. ’e bývá v přechodových nářečích česko-polských většinou ů nebo u (v případě ů jde o hlásku odlišnou jak od u, tak od o, avšak bližší k u, jež se artikuluje s nižším vypětím hřbetu jazyka k měkkému patru než normální u; my ji v ČJA zapisujeme jako u), např. p’uro ,pero‘ (viz ČJA 2, 203 brk). Před nosovou souhláskou dochází k pravidelné změně oN > uN, např. źeluny (že-) ,zelený‘, zjedzuny viz ČJA 4, 410 snědený. Dispalatalizace se realizovala rovněž v psl. skupině *tert (viz ČJA 5, 65; ČJA 5, 66), srov. břoza ,bříza‘, příp. zdloužené vřud (viz ČJA 1, 70 vřed).

Změna byla v návaznosti na polštinu zaznamenána v přechodových nářečích čes.-pol. Je třeba upozornit na to, že v některých případech se dispalatalizace ’e > o před tvrdými zubnicemi shoduje ve svém výsledku s bránickou změnou ’e > o (viz dále), srov. např. nář. formy čoło 831 (čoo 801, 832–836, 84) ,čelo‘; c’otka 801 (ćotka 831–834, 84, čotka 835, 836) ,teta‘; podobný rozsah mají např. výrazy fčora (fčoraj) ‚včera‘, fčoy (pščoły, pščoy) ,včely‘ aj., výrazy s reflexem náhradního dloužení (k němu viz ČJA 5, 71): v’ečur ‚večer‘; šusty ,šestý‘ a výrazy se změnou o > u před nosovou souhláskou (k nim viz ČJA 5, 70a): střonek (střu-, třu-) ,střenka‘; k typu uvařone (uvařune), (na)pečone (-une) ,(je/máme) uvařeno, (u)pečeno‘ aj., srov. ČJA 4, 413 (je/máme) uvařeno.

Pouze na lokalitu 801, tj. na Bránici na území Polska, je omezena změna ’e > o po pův. měkkých souhláskách č, ž, š, ř, l, j, ň, c’dz’; na mapě ji reprezentuje podoba ňobudz’oc’o 801. (Stejná situace je v sousední vesnici Bobolusky; tam se nář. výzkum nerealizoval.) Změna nesouvisí s dispalatalizacemi ’ě > a , ’e > o. Ve slezských nářečích ani v přechod. nář. česko-polských k ní nedošlo. Nastala až po ztvrdnutí pův. c’, s’, z’ před e, srov. bránické cera, sestra, koze), avšak před ztvrdnutím č, š, ž (po nich změna provedena je, srov. dále). Pro větší ilustrativnost a z důvodu, že bránické nář. je dnes už prakticky zaniklé, přinášíme výčet dalších případů (pro srovnání uvádíme v závorce některou z podob opavské podskupiny slez. nář.), tak jak byly vyzkoumány v Dotazníku pro výzkum českých nářečí, a to po souhláskách:

š:          šoptašepta), šostyšesty), tvary 3. os. sg. préz. p’išopiše);

ž:          žobrak žebrak), žolesko želesko) ,radlice’, žobro žebro), žonska roba), božo muoj bože
muj
), 3. os. sg. préz. možo može) ,může‘, žoňo žeňe) ,žene‘;

č:          večořa večeřa), večořac’ večeřač), čomu čemu), lofčojšy lechčejšy), čosnek česnek), čoo
čeło), deminutivní přípony, např. vuzečok, vozečok vuzeček), lystečok listeček), majyčok moji-
ček
) ,pampeliška‘, hrnečok hrneček), krajičok krajiček), stařyčok stařyček) aj.;

c’:        c’ola čela) ,tele‘, c’oplejšy čeplejšy), mac’ořienka mačeřynka) ,mateřídouška‘, s’c’olna ščelna)
,(kráva je) stelná, tj. březí‘,
c’otka četka) ,žena otcova bratra‘, imperativní koncovky 2. os. pl., např.
odevřyc’o otevřyče) ,otevřete‘, s’edňic’o sedňiče) ,sedněte’, ňejez’dz’ic’o ňeježdžyče) ,nejezděte‘,
přyc’c’o přyčče) ,přijďte‘, poc’c’o počče/poče ,pojďte‘);

dz’:      dz’oň džeň); dz’oprem džeprem) ‚teprve‘, tvary 3. os. sg. ind. préz., např. bodz’o bodže) ,trká‘ přy-
budz’o
přybudže) ,přibude‘, tvar ňobudz’oc’o ňebudžeče) ,nebudete‘;

ř:          hřobeň hřebeň) ,hřeben‘, řomeň (× řemen), řoknuc’ řeknuč) ,říci‘, křosny, křosna křesňiček, křes-
ňička
) ,kmotr, kmotra‘, pu třoc’a puł třeča) ,půl třetího‘, hřobeco hřebelco) ,hřebelec‘, hřob-
o hřebło), řotaz řetaz) ,řetěz‘, střonek střenek) ,střenka‘;

j:           jojich jejich), joje jejiho) ,jejího‘, jolyto, jolytko jelito, jelitko), joden jeden), joščo ešče), johle
jehle) ,dat. sg. jehle‘, joleň jelen), johličie jehličy), tvary 3. os. sg. préz. sloves 3. slovesné třídy, např.
umyjo umyje), šyjo šyje) a tvar 1. os. sg. slovesa být, např. ja sem jo ja sem je) ,jsem‘, mi jo zima
je mi žyma);

l:          sklop sklep) ,obchod‘, kaloňica kaleňica), lon len), ožraloc ožralec), lofky, lochky lechky),
lofčojšy lechčejšy), boloňie boleni), ploc’o pleče) ,plete‘, ploc’ pleč) ,plést‘;

ň:         ňov’estaňevjesta), ňochtamňechtam) ,aťsi‘, obežraňoc ňenažraňec), ňoskoro, (× ňeskoro) ,poz-
dě‘, ňochajňechaj) ,nechej‘, ňomocnyňemocny), ňosky, ňoskajňeska(j) ,dnes‘, 3. os. sg. préz. slo-
vesa hnátžoňožeňe), formy slovesa nést, např. ňosuňesu) ,nesu‘, ňoseňese), ňosec’oňeseče),
ňosňes) ,nesl‘ apod., ňosuňesu) ,nejsou‘ a záporka ne-: ňobudz’oc’oňebudžeče) aj.

3                 Dispalatalizace ’ě > a’e > o (typ śano, śostra) je – v návaznosti na polštinu – charakteristická pro přechodová nářečí česko-polská včetně městské mluvy starší generace v Českém Těšíně.

Pouze na nář. bránické (tj. lokalitu 801 na území Polska) je omezena změna typu ňobudz’oc’o.

4    a)   śano  pol. siano

b)   śostra  pol. siostra, hluž. sotra

 

c)   —

5    —

Ši