ČJA 5
68 a) seno (1066)
b) sestra (ČJA 5, 224a)
c) nebudete (ČJA 5, 223c)
1 M a) śano 831–834, 84 (šano 835, 836)
b) śostra (šo- 835, 836)
c) ňobudz’oc’o 801
2 Na mapě je (pomocí šrafy) pozitivně vyznačeno maximální zeměpisné rozšíření dispalatalizací ’ě > a a ’e > o po pův. měkkých konsonantech před tvrdými zubnicemi, k nimž došlo v okrajové části území českého nár. jazyka v návaznosti na polštinu, a dále (pomocí značky) rovněž bránická změna ’e > o.
Změna bývalého ’ě > a je prezentována na nář. výrazu śano (šano), psl. *sěno (podoby s počátečním ś- (š-) jsou výsledkem pravidelné hláskové změny, srov. ČJA 5, 223; ČJA 5, 224); podobně lato ,léto‘ (× v leće), v’ater (× po v’etře), m’asto (× v m’eśće), dále např. ňev’asta ,nevěsta‘, śf’ato (šf-) ,světlo‘, p’ana ,pěna‘ aj.
Samohláska a se někdy dloužila (patrně šlo o náhradní dloužení): reflexem takového dloužení (např. v zavřené slabice) je pak na sledovaném území samohláska o, srov. ě > a > á > o, např. sumśod/sumšod ,soused‘; podobně ()ob’od ,oběd‘, přič. min. m’o/m’oł ,měl‘ (× m’ała), (z)jod ,jedl, snědl‘, vloz ,vlezl‘ aj., dloužení proběhlo i ve formě losek (z lásek, pol. lasek) ,lesík‘ (× las ,les‘), a to zřejmě vlivem deminutivní přípony.
O dispalatalizaci ’ě > a nejde v případě vztahových adjektiv typu dřevjany: v celé oblasti slez. nář. se v tomto případě uplatňuje sufix -’any, srov. ČJA 5, 305 dřevěný.
Dispalatalizaci ’e > o představujeme na slově śostra (šo-) ,sestra‘.
Za zdloužené psl. ’e bývá v přechodových nářečích česko-polských většinou ů nebo u (v případě ů jde o hlásku odlišnou jak od u, tak od o, avšak bližší k u, jež se artikuluje s nižším vypětím hřbetu jazyka k měkkému patru než normální u; my ji v ČJA zapisujeme jako u), např. p’uro ,pero‘ (viz ČJA 2, 203 brk). Před nosovou souhláskou dochází k pravidelné změně oN > uN, např. źeluny (že-) ,zelený‘, zjedzuny viz ČJA 4, 410 snědený. Dispalatalizace se realizovala rovněž v psl. skupině *tert (viz ČJA 5, 65; ČJA 5, 66), srov. břoza ,bříza‘, příp. zdloužené vřud (viz ČJA 1, 70 vřed).
Změna byla v návaznosti na polštinu zaznamenána v přechodových nářečích čes.-pol. Je třeba upozornit na to, že v některých případech se dispalatalizace ’e > o před tvrdými zubnicemi shoduje ve svém výsledku s bránickou změnou ’e > o (viz dále), srov. např. nář. formy čoło 831 (čoo 801, 832–836, 84) ,čelo‘; c’otka 801 (ćotka 831–834, 84, čotka 835, 836) ,teta‘; podobný rozsah mají např. výrazy fčora (fčoraj) ‚včera‘, fčoy (pščoły, pščoy) ,včely‘ aj., výrazy s reflexem náhradního dloužení (k němu viz ČJA 5, 71): v’ečur ‚večer‘; šusty ,šestý‘ a výrazy se změnou o > u před nosovou souhláskou (k nim viz ČJA 5, 70a): střonek (střu-, třu-) ,střenka‘; k typu uvařone (uvařune), (na)pečone (-une) ,(je/máme) uvařeno, (u)pečeno‘ aj., srov. ČJA 4, 413 (je/máme) uvařeno.
Pouze na lokalitu 801, tj. na Bránici na území Polska, je omezena změna ’e > o po pův. měkkých souhláskách č, ž, š, ř, l, j, ň, c’ a dz’; na mapě ji reprezentuje podoba ňobudz’oc’o 801. (Stejná situace je v sousední vesnici Bobolusky; tam se nář. výzkum nerealizoval.) Změna nesouvisí s dispalatalizacemi ’ě > a , ’e > o. Ve slezských nářečích ani v přechod. nář. česko-polských k ní nedošlo. Nastala až po ztvrdnutí pův. c’, s’, z’ před e, srov. bránické cera, sestra, koze), avšak před ztvrdnutím č, š, ž (po nich změna provedena je, srov. dále). Pro větší ilustrativnost a z důvodu, že bránické nář. je dnes už prakticky zaniklé, přinášíme výčet dalších případů (pro srovnání uvádíme v závorce některou z podob opavské podskupiny slez. nář.), tak jak byly vyzkoumány v Dotazníku pro výzkum českých nářečí, a to po souhláskách:
š: šopta (× šepta), šosty (× šesty), tvary 3. os. sg. préz. p’išo (× piše);
ž: žobrak (× žebrak), žolesko (× želesko) ,radlice’, žobro (× žebro), žonska (× roba), božo
muoj (× bože
muj), 3. os. sg. préz. možo
(× može) ,může‘,
žoňo (× žeňe) ,žene‘;
č: večořa (× večeřa), večořac’ (× večeřač), čomu (× čemu), lofčojšy (× lechčejšy), čosnek (× česnek), čoo
(× čeło), deminutivní přípony, např.
vuzečok, vozečok (× vuzeček), lystečok (× listeček), majyčok (× moji-
ček) ,pampeliška‘, hrnečok
(× hrneček),
krajičok (× krajiček), stařyčok
(× stařyček) aj.;
c’: c’ola
(× čela) ,tele‘,
c’oplejšy (× čeplejšy), mac’ořienka
(× mačeřynka)
,mateřídouška‘, s’c’olna (×
ščelna)
,(kráva je) stelná, tj. březí‘, c’otka (× četka) ,žena otcova bratra‘,
imperativní koncovky 2. os. pl., např.
odevřyc’o (× otevřyče) ,otevřete‘, s’edňic’o
(× sedňiče)
,sedněte’, ňejez’dz’ic’o (×
ňeježdžyče) ,nejezděte‘,
přyc’c’o (× přyčče) ,přijďte‘, poc’c’o
(× počče/poče ,pojďte‘);
dz’: dz’oň (× džeň); dz’oprem (× džeprem) ‚teprve‘, tvary 3. os. sg. ind. préz., např. bodz’o (× bodže) ,trká‘ přy-
budz’o (× přybudže)
,přibude‘, tvar ňobudz’oc’o (×
ňebudžeče) ,nebudete‘;
ř: hřobeň (× hřebeň) ,hřeben‘, řomeň (× řemen),
řoknuc’ (× řeknuč) ,říci‘, křosny, křosna (× křesňiček, křes-
ňička) ,kmotr, kmotra‘, pu třoc’a (× puł třeča) ,půl třetího‘, hřobeco (× hřebelco) ,hřebelec‘,
hřob-
o (× hřebło), řotaz (× řetaz)
,řetěz‘, střonek (× střenek) ,střenka‘;
j: jojich (× jejich), joje (× jejiho) ,jejího‘, jolyto, jolytko (× jelito, jelitko), joden (× jeden), joščo (× ešče), johle
(× jehle) ,dat. sg. jehle‘,
joleň (× jelen), johličie
(× jehličy), tvary 3. os.
sg. préz. sloves 3. slovesné třídy, např.
umyjo
(× umyje),
šyjo (× šyje) a tvar 1. os. sg. slovesa být, např. ja sem jo (× ja sem je) ,jsem‘,
mi jo zima
(× je mi žyma);
l: sklop (× sklep)
,obchod‘, kaloňica (× kaleňica), lon (× len), ožraloc (× ožralec), lofky, lochky (× lechky),
lofčojšy
(× lechčejšy),
boloňie (× boleni), ploc’o (× pleče) ,plete‘, ploc’ (× pleč) ,plést‘;
ň: ňov’esta (×
ňevjesta), ňochtam (× ňechtam) ,aťsi‘, obežraňoc (× ňenažraňec),
ňoskoro, (× ňeskoro) ,poz-
dě‘, ňochaj (× ňechaj) ,nechej‘,
ňomocny (× ňemocny), ňosky, ňoskaj (× ňeska(j) ,dnes‘, 3. os. sg. préz. slo-
vesa hnát – žoňo (× žeňe), formy slovesa nést, např. ňosu (× ňesu) ,nesu‘, ňose (× ňese), ňosec’o (× ňeseče),
ňos (× ňes) ,nesl‘ apod., ňosu (× ňesu) ,nejsou‘ a záporka ne-: ňobudz’oc’o (× ňebudžeče) aj.
3 Dispalatalizace ’ě > a i ’e > o (typ śano, śostra) je – v návaznosti na polštinu – charakteristická pro přechodová nářečí česko-polská včetně městské mluvy starší generace v Českém Těšíně.
Pouze na nář. bránické (tj. lokalitu 801 na území Polska) je omezena změna typu ňobudz’oc’o.
4 a) śano pol. siano
b) śostra pol. siostra, hluž. sotra
c) —
5 —
Ši