ČJA 5

67        a) nesu 1. os. sg. ind. préz. (ČJA 5, 54)

b) maso (407)

c) nesou 3. os. pl. ind. préz. (247)

d) vázat (569)

pět (2406)

1    M         a)  nesu (ňosu 801, nesem 756, 757, ňesem 755)

     ňesym

b) maso (masso 101,103, 725, 729, 741, 744, 752, 753, 818, mašo 742, 754, 756, mjaso 755)

     m’ynso (m’so 832)

c)  nesou (ňosu 801, ňesú 755)

     ňesum

d) vázat (vjazac 755)

     v’unzat

2                 Na mapě zobrazujeme reflexy psl. nosových samohlásek ǫę – krátkých (zkrácených) i dlouhých –, a to a) krátké nosovky ǫ ve tvaru 3. os. sg. préz. nesu (*nesǫ) × něsym, b) krátké nosovky ę ve slově maso (*męso) × m’ynso, c) dlouhé nosovky ǫ ve tvaru 3. os. pl. préz. nesou (*nesǫ() × něsum a d) dlouhé nosovky ę v infinitivu vázat (*vęzati) × v’unzać. V přechodových nář. čes.-pol. je zpravidla realizována podoba s rozloženou nosovou samohláskou; ojedinělou podobu s nosovou samohláskou (m’so) registrujeme pouze v oddíle 1 M.

V lokalitě 830 na Hlučínsku nejde ve tvaru 3. os. pl. něsum o přímé zachování zbytku nosovek v oblasti českého jazyka; koncovka -um je tu ve 3. os. pl. pravidelně (srov. něsum, majum, robjum, ležum) a příčiny jejího sekundárního vzniku nebo přejetí z pol. nář. byly zřejmě morfologické, dané snahou odlišit tvar 3. os. pl. od tvaru 1. os. sg., když mezi nimi po ztrátě kvantity zmizel rozdíl (1. os. sg něsu × 3. os. pl. něsum). Rovněž v kopaničářských nář. (v bodech 755–757) nejde u podoby nesem/něsem o hláskoslovný proces, o rozložení nosovky, nýbrž o tvar vzniklý vlivem slovenštiny, tam podle forem s náležitým -m (např. prosím, nosím, dělám).

3                 Téměř na celém území českého národního jazyka jsou za pův. nosovky rozšířeny formy s ústní samohláskou (nesu, maso, nesou, vázat – v pravidelných hláskových obměnách). Pouze v přechod. nářečích čes.-pol. se vyskytují rozložené nosové samohlásky (něsym, m’ynso, něsumv’unzać – v příslušných hláskových obměnách). Města se shodují s nář. okolím.

4    a)   nesu  stč., SSJČ, Jg, sloven, nesiem [ňe-], hluž. njesu

      něsym  pol. niosę

b)   maso  stč. též masso, Jg též masso zast., SSJČ, sloven, mäso, hluž. mjaso, dluž. měso

      mynso  pol. mięso

 

c)   nesou  stč. nesú, MČ, sloven. nesú [ňe-], hluž. njesu

      něsum  pol. niosą

d)   vázat  stč., Jg, SSJČ, sloven. viazať, hluž. vjazać

      v’unzać pol. wiązać

5    a)   nesu Po 1, Ju 1–4, 6, 7, Ru 2–5

b)   maso Po 1, Ju 1–3, 6–7, Ru 1–5 — m’aso Ju 5

 

c)   nesou Po 1, Ju 1–3, Ru 2–4 — nesó Ju 6 — nesú Ju 7, Ru 5

d)   vázat Ju 1–3, 6, Ru 3, 5 — wázat Po 1 — vázať Ju 7

7                 Reflexy (krátké) nosové samohlásky ę byly zkoumány mj. též na slově pět (*pętь). Střídnice ä (p’äť) v pozici před měkkou souhláskou se zachovala a později se změnila v ě (p’äť > pět). V přechod. nářečích čes.-pol. je pravidelná střídnice za pův. krátkou nosovku, tj. p’yňć a p’yňč.

Ši