ČJA 5
6 smát se (1794)
smál se (1796)
1 M smát se — smjať se (s’m’ac’ s’e 818, 819) — smjoc’ se (śm’oć śe 831–836)
s’miec’ se 801
smít se (též 301)
2 Kromě vymezení oblastí s přehlasovanou nebo nepřehlasovanou formou je zakreslena i oblast pravidelné slezské změny á > o (smjoc’ se).
Nepřehlasovaná forma smát se je analogická podle příč. min. smál se (v tomto tvaru nebyly pro přehlásku podmínky), srov. oddíl 7. Máme za to, že přehláska byla provedena na celém území, mimo část Slezska. Tam se zachoval stav původní (smjac’ se, smjoc’ se).
3 Izoglosa smát se × smít se probíhá zhruba ve směru linie Prostějov – Svitavy – Nové Město na Mor. – Třebíč – Znojmo. Východně od ní je forma smít se; ta zahrnuje ještě záp. podskupinu slezských nářečí. Východní podskupina těchto dialektů i část již. podskupiny se vyděluje tvary nepřehlasovanými smjat se, smjot se. (Formy s palatální sykavkou s’m’ac’ s’e, śm’oć śe jsou omezeny na pruh přechod. nářečí česko-polských, srov. ČJA 5, 224a sestra.)
V mluvě i těch měst, v jejichž venkovském okolí je výhradně forma smít se, se důsledně uplatňuje – nezřídka i jako nedubletní – tvar shodný se spis. jazykem, tedy smát se.
4 smát se stč., Jg, SSJČ
smiet se stč. smieti sě, Jg zast., hluž. smjeć so
smít se Jg mor.
smjat se slov. smiať sa, pol. śmiać się, dluž. smjaś se
5 smát se Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — smít sa Ru 5 — smíť sa Ju 7 — smit se Ju 6
7 Zvlášť se sledoval tvar příč. min. sg. m. Zde je náležitá forma smál se, neboť samohláska á se před tvrdou souhláskou neměnila. Obměna smíl se je naopak analogická podle inf. smít se. Přehlasovaná varianta smíl se má v podstatě stejný územní rozsah jako tvar inf. smít se, jen na Chodsku se forma inf. smít se dokládá pouze z lokality 301, příč. min. smíl se bylo naproti tomu zachyceno v mikroareálu 301–304, 310. Z bodů 301–305 pocházejí dokonce analogické formy ind. préz. smije se, smijou se atd. Tyto podoby vytvářejí větší územní celek ve střm. nářečích (je vymezen městy Třebíč, Znojmo, Mikulov, Brno, Boskovice).
Bh
