56        mluvit (1759)

1    M         mluvit (mu- 736, 757, muvit 801, 819, 822, 830–836, muvjyč 830)

                 mlúvit (mú- 701, 729, 731, 732, 734, 735, 738, 751)

mlovit

mlvit

2                 Na mapě je zaznamenán rozsah změny u > o,  v kořeni infinitivu slovesa mluvit. Byly zachyceny tyto hláskoslovné rozdíly: mluvit × mlovit × mlvit. Kromě základního problému sledujeme také vm. dloužení (mlúvit), tendence k tomuto dloužení souvisí s vývojem skupiny -łu-, srov. ČJA 5, 94.

U tohoto výrazu dochází na rozdíl od ostatních slov ke změně u > o také na Zábřežsku.

3                 Dialektismus mlvit byl zapsán v centrální skupině střm. nář. Obměna mlovit byla zachycena v mikroareálech na Zábřežsku a vých. Prostějovsku a na rozsáhlejší oblasti zhruba mezi Boskovicemi, Jemnicí, Mikulovem a Vyškovem.

Podoba mluvit, shodná se spis. jazykem, charakterizuje ostatní zkoumané území (ve vm. nář. v obměně se zdlouženým vokálem mlúvit), jako dubletní s variantou mlovit se objevuje zejména mezi Třebíčí, Moravským Krumlovem a Boskovicemi a na vých. Jemnicku.

Ve městech položka zkoumána nebyla.

4    mluvit  stč., Jg, SSJČ, pol. mówić

5    mluvit Ju 1–3,5, 6, Ru 2–4 — mluwit Po 1 — młuviť Ju 7 — mlúvit Ru 5 — młúviť Ju 7

Ir