5          a)  kůzle (870) —

b)  mě akuz. (ČJA 4, 230)

1    M         a)  kúzle — kozle

     kozla

     kožlyn 835 (koźlym 831, kužlyn 836) — koźle 832–834, 84

b) mňa (mja, ňa)

2                 Mapa je věnována přehlásce (ę >) ä (> ě) > e v koncovkách slov, a to v nom. sg. kůzle (srov. též ČJA 4, 7 tele) a v akuz. osob. zájmena já.

U nom. sg. kůzle sledujeme kromě zakončení -a × -e (přičemž ve východoslezské podobě kožle se koncové -e nevyvinulo z ę po přehlásce, ale ztrátou nosovosti) také rozsah kořenné samohlásky -ů- × -o- (kůzle × kozle / kozla) a dále formu kožlyn (s rozloženou nosovkou a se změnou eN > yN; srov. ČJA 5, 70b).

Z pův. substantiva *kozьlę vznikla zřejmě náhradním dloužením za ztrátu jeru podoba kózle, z ní se změnou ó > uo > ů (tj. diftongizací a následnou monoftongizací, viz str. 98) vyvinula forma kůzle, jež se v některých oblastech dále krátila (kůzle > kuzle). Krácení ů > u, které je pravidelné v svč. a střm. nář., zde nesledujeme (k tomu srov. ČJA 5, 208 stůl; ČJA 5, 209 kůň; ČJA 5, 210 hnůj; ČJA 5, 211 můra).

Kořenné -o- v obměnách kozle, kozla je patrně analogické podle kozel, koza.

U akuz. osobního zájmena já zachycujeme pozitivně pouze podoby bez přehlásky, zde představované výrazem mňa.

Přibližně shodné teritorium jako forma mňa zaujímá podoba ťa (ČJA 4, 233 tě akuz. nepřízvuč.); varianta sa (2311 se) byla zaznamenána pouze ve vm. nář., neobjevuje se v nář. slez.