47        kočky nom./akuz. pl. f. (904)

vy- (vypláznout 1935, vycházet 1478, vymlátit 664)

1    M         kočki (kočk’i 831–836)

kočky

kočke

kočk

kočkә 516, 645, 747

2                 Na mapě jsou zachyceny střídnice za staré y, které se zde nacházejí v pozici koncovky nom./akuz. pl. (případně gen. sg.) pův. a-kmenového feminina kočka.

Byla zachycena i podoba kočk’i s palatalizovaným k’ před i.

3                 Nejrozšířenější podobou je tvar kočki; je typický pro česká nář. v užším smyslu, pro čm. nář. s přesahy na Třebíčsko a záp. Boskovicko a odděleně pro jižní polovinu vm. nář. s přilehlým nejvýchodnějším okrajem střm. nář. včetně Holešovska. V přechodových nářečích česko-polských byla zapsána obměna kočk’i.

Pro střm. nář. je charakteristická varianta kočke a pro jejich centrální úsek obměna kočk.

Podoba kočkə byla zachycena v mikroareálech jv. od Jihlavy, na Zábřežsku a sev. okraji vm. nář.

Forma kočky tvoří areál v sev. polovině vm. nář. a ve slez. nář.

Pro většinu měst je obvyklá podoba kočki (tak i spis. výslovnost), jen ve slez. městech (kromě Českého Těšína) byla zachycena realizace kočky.