439      žvýkačka (2745)

1    M         žvejka (žvyka 84, žvicka 66, žvyca 84, žvejkalka 32)

žvýkajda (žvejkajda 52, 74, žvejda 31, 74)

žvejkanda (žvinda 64, žvynda 94, žvanda 08)

žvyksna (žvejksna 32, 51, žvejncna 59, žvicna 66, 72, žvyzna 93)

žuvačka (žuva 63, žvačka 73, žuža 59)

N          žvýkačka, žulajda 74, bublačka 14, bubligum 32, kakačka 06

2                 Zjišťovala se pojmenování žvýkačky v mluvě mládeže. Materiál přinesl vedle celočeské, ale na mapě neregistrované formy žvejkačka (na Moravě častěji v hláskové podobě žvýkačka, a ojediněle dokonce i v obměně žvékačka, popř. ve Slezsku žvykačka) celou řadu různých slovotvorných, event. i hláskových obměn, vesměs expresivních, odvozených od výchozího slovesa žvýkat. Četné jsou zejména podoby se sufixy -ajda a -anda. U formace se sufixem -na (žvyksna) je expresivita vázána na hláskovou obměnu kmene.

Bez zajímavosti není hojné rozšíření slovenské podoby žuvačka (od žuvať ‚žvýkat‘). Jde o dobově podmíněný vliv slovenštiny, svázaný asi jen s generací, u níž kdysi proběhl výzkum.

3                 Nápadná je odlišná situace v Čechách ve srovnání se stavem na Moravě.

Zatímco pro česká města je příznačná forma žvejka, na Moravě byla spíše zachycena podoba žvyksna. Vedle ní se tu hojně objevuje i výraz žuvačka. Rovněž z Moravy se dokládá hojnější výskyt formy žvýkajda (byla též zapsána v sev. Čechách). Varianta žvejkanda se naopak vyskytla s výjimkou Boskovic jen v Čechách, a to spíše v jejich sev. části.