42        obyčejný (572)

nejsi 2. os. sg. ind. préz. (ČJA 4, 426)

1    M         (v)obyčejný (-éj- 715)

obyčejňí

(v)obyčéné

(v)obečíní 669–671

obyčajný

obyčajňí 738, 750

2                 Změna aj > ej má u adjektiva obyčejný zvláštní územní rozsah. Formy s -ej- zabírají většinu zkoumaného území a podoba obyčajný je omezena jen na východnější úsek vm. nářečí a na okraje slezských dialektů, ale i tady je její výskyt nesoustavný, často vedle formy obyčejný. Střm. nářečí mají podobu s -čej- a varianty s -čé-, -čí-, jež jsou výsledkem střm. změny ej > é (í); ty jsou omezeny na menší sv. region těchto dialektů.

Tento jev vysvětlujeme tím, že již v stč. byly obvyklé i tvary na ej (obyčějný), že tu působil příbuzný tvar subst. stč. obyčěj (kde došlo k změně ’a > ě) a že uvedené adjektivum je běžné spíš ve spisovném jazyce než v nářečí. Nelze vyloučit, že vm. podoba obyčajný je novější, že vznikla napodobením podle ostatních případů s dvojhláskou aj. Na značném teritoriu na východě se toto adjektivum řadí k měkkému vzoru jarní, je tedy obyčejní, obyčejni.

Ostatní hláskoslovné změny na uvedeném slově nesledujeme.

3                 Na většině zkoumaného teritoria se užívá podoby obyčejný. Tato forma se jen na Holešovsku a na úzkém sev. a vých. okraji střm. nářečí dále měnila monoftongizací na obyčéné, popř. vobečíný.

Podoba obyčajný byla zapsána jen podél vých. okraje vm. nářečí, ve Slezsku pak pouze na záp. okraji a na Jablunkovsku.

Ze sev. Valašska a z již. podskupiny slezských nářečí pocházejí tvary obyčejní, svědčící o přechodu tohoto adjektiva k měkkému typu.