ČJA 5

415      učnice (2658)

učeň (2657)

1    M         učednice

             učnice

             učeňka — učenka

2                 V označování učnice, dívky v učebním poměru, se v městské mluvě projevila slovotvorná trichotomie (učnice × učednice × učeňka/učenka). Mapujeme také hláskovou diferenci ň × n (učeňka × učenka). Při mapování jsme nesledovali výskyt nepřehlasovaných forem učnica, učednica, zapsaných zejména u starší vrstvy na Moravě, tedy v oblasti, kde nenastala přehláska ’a > e, srov. ČJA 5, 1.

SSJČ uvádí jako spisovné výrazy učnice, učedniceučeňka; poslední uvedená forma je charakterizována jako řidší. Výrazy učniceučeňka jsou příznačné spíše pro mladší vrstvu, zatímco podobu učednice užívá častěji generace starší.

3                 Zeměpisně se projevil protiklad mezi formou učednice, která je typická především pro Čechy, a podobou učnice; ta je nejběžnější na Moravě, ale je doložena též z příhraničních oblastí Čech.

Výraz učeňka se dokládá zejména ze Slezska, varianta učenka z již. Moravy. Obě podoby se objevují i ve městech na čes-mor. pomezí.

4    učednice  SSJČ též učenice, učennice poněkud zast., učedlnice zast.,
uczennica pol.

 

učeňka  SSJČ říd.

učnice  SSJČ, učnica sloven.

7                 Položka učeň (2657) poskytuje jazykovězeměpisný obraz, jenž částečně odráží i výskyt fundující (mužské) formy pro odvozená femi- nina. Po celém území je rozšířena forma učeň. V oblasti podoby učednice se dubletně vyskytuje její náležitá výchozí paralela mužského rodu učedník, charakteristická spíše pro starší vrstvu.

Fi