ČJA 5
415 učnice (2658)
učeň (2657)
1 M učednice
učnice
učeňka — učenka
2 V označování učnice, dívky v učebním poměru, se v městské mluvě projevila slovotvorná trichotomie (učnice × učednice × učeňka/učenka). Mapujeme také hláskovou diferenci ň × n (učeňka × učenka). Při mapování jsme nesledovali výskyt nepřehlasovaných forem učnica, učednica, zapsaných zejména u starší vrstvy na Moravě, tedy v oblasti, kde nenastala přehláska ’a > e, srov. ČJA 5, 1.
SSJČ uvádí jako spisovné výrazy učnice, učednice i učeňka; poslední uvedená forma je charakterizována jako řidší. Výrazy učnice a učeňka jsou příznačné spíše pro mladší vrstvu, zatímco podobu učednice užívá častěji generace starší.
3 Zeměpisně se projevil protiklad mezi formou učednice, která je typická především pro Čechy, a podobou učnice; ta je nejběžnější na Moravě, ale je doložena též z příhraničních oblastí Čech.
Výraz učeňka se dokládá zejména ze Slezska, varianta učenka z již. Moravy. Obě podoby se objevují i ve městech na čes-mor. pomezí.
4 učednice SSJČ též učenice, učennice poněkud zast., učedlnice zast.,
uczennica pol.
učeňka SSJČ říd.
učnice SSJČ, učnica sloven.
7 Položka učeň (2657) poskytuje jazykovězeměpisný obraz, jenž částečně odráží i výskyt fundující (mužské) formy pro odvozená femi- nina. Po celém území je rozšířena forma učeň. V oblasti podoby učednice se dubletně vyskytuje její náležitá výchozí paralela mužského rodu učedník, charakteristická spíše pro starší vrstvu.
Fi