406      jenom (V-254b)

1    M         jen — len 755, 756 (lem 757, lemon 720)

jene 801, 825 (-ny 801, 831, 832, 835, 84) — ene (též 805, -ny 818, 819, 830, 831, 833, 834, 836)

jenem — enem — edem

jenom — enom

jenomej 132, 136, 148, 159, 161

N          jeďiňe 109, pouze 155, než 414, 644, hlavňe 602

2                 Sledovaly se nář. ekvivalenty spisovného adverbia jen(om) ve významu ‚pouze, jedině‘. Vedle rozdílů slovotvorných (např. jen × jenom × jenem) byly zjištěny i rozdíly hláskoslovné (např. jenem × enem × edem, jen × len). Podobu len považujeme za hláskovou variantu příslovce jen (snad záměnou hlásky j za l, v návaznosti na sloven. dialekty). Nevylučujeme ani rozdíl lexikální (podle Mch je základem částice le + no).

U nemapovaných obměn yny, jyny a jynym (zhruba v přechod. nářečích čes.-pol.) proběhla pravidelná změna -eN > -yN. Některé varianty (např. yny) se navíc přiřadily k adverbiím na -y.

Základem adverbia jen(om) je číslovka jeden. Výraz jen vznikl z tvaru *jedno zjednodušením skupiny -dn- a zánikem koncového -o. U formy edem došlo zřejmě ke zjednodušení skupiny -dn- na -d-. Z tvaru lokálu *jednom, *jednem vznikly varianty jenom, jenem. U podob enom, enem a ene zaniklo počáteční j- (srov. např. esli, eště). Obměny jene, ene navazují na tytéž podoby v polských dialektech (viz Etymologický slovník slovanských jazyků 2, 1980, s. 242).

Do mapování jsme zařadili i slovotvornou obměnu jenomej se zakončením -ej (srov. též zasej, potomej).

V Čechách byl nář. výzkum proveden pouze na řídké síti.

3                 V celých Čechách a na záp. Moravě zhruba po řeku Svratku a Svitavu se užívá adverbia jen vedle jenom (na širokém Vysokomýtsku ve variantě jenomej). Na zbývajícím území střm. dialektů bez Holešovska se vyskytuje pouze výraz jenom. Ve vm. dialektech bez nejsevernějších oblastí a na sv. okraji střm. nářečí je obvyklá podoba enom. Ve slezských dialektech, na severu vm. nářečí (sporadicky i jinde ve vm. nářečích) a na Holešovsku se objevuje slovotvorná varianta enem. Ta je často v dubletě s obměnou edem, která dominuje v oblasti mezi městy Příbor a Vsetín.

Ojedinělá podoba jenem byla zachycena na Holešovsku a v přechod. čes.-pol. nářečích. Pro Hlučínsko a přechod. nářečí čes.-pol. jsou charakteristické formy ene a jene. Hlásková varianta len je doložena z nářečí kopaničářských.

Města se shodují se svým nář. okolím, pouze do některých vm. a slezských měst proniká výraz jenom, ojediněle též jen.