397      velmi (2531)

1    M         velmi 680, 716, 79, 81

velice

moc (mocka 616, 619, 630, 637)

tuze (túze)

hodňe

hrubje

bardzo

N          hrozně, strašně, hojně, náramně, ohromně, silně, okropně 831, 832, 835, 836

2                 Zkoumaly se nářeční ekvivalenty spis. adverbia velmi, vyjadřujícího velkou intenzitu, velkou míru něčeho. Jako příklady byly uvedeny kontexty „Ten pes je velmi zlý. Dnes velmi spěchám. Dostal velmi málo.“ Nemapována zůstala hojně zapisovaná adverbia, která kromě tohoto základního významu mají ještě další příznaky, např. jsou expresivní. Ty uvádíme pouze v oddíle 1 N, a to v lemmatizované podobě (týká se to i adverbia okropně, doloženého z přechod. nář. čes.-pol.)

Byly zaznamenány především diference lexikální (velmi × moc × tuze × hodně × hrubě × bardzo), ojediněle slovotvorné (velmi × velice).

Uvedené lexémy jsou zpravidla velmi staré a kromě výrazu velmi (psl. *velьmi k *velьjь > velí ‚velký‘), odvozeného pomocí vzácného sufixu -mi, všechny vznikly konverzí, většinou z adjektiv. Varianta velice je adverbiální protějšek adj. veliký (psl. *velikъ). Příslovce tuze (stč. tuzě) vzniklo z adj. tuhý (psl. *tǫgъ), hodně z hodný (to k ide. základu *god- ‚dobrý‘), hrubě z hrubý (psl. *grǫbъ). Slovo bardzo je přejaté z polštiny a souvisí s naším brzo, to k adj. *bъrzъ ‚brzký‘, ve stč. ještě brzý ‚rychlý‘.

Adverbium moc, dnes na území českého národního jazyka nejběžnější, vzniklo nověji adverbializací subst. moc (< *mogtь) patrně přes číslovku neurčitou; ze stč. toto slovo jako adverbium doloženo není, ale vyvinulo se ze spojení typu veliká moc ryb v sieti zvázla, tj. ‚mnoho, moc ryb v síti uvázlo‘ – Život Kristův, rkp. ze 14. stol. – odkud už je blízko k významu ‚velmi‘.

Jako spisovná jsou ve sledovaném významu v současnosti hodnocena adverbia velmi, hodně a tuze; přísl. hrubě je podle SSJČ poněkud zastaralé, velice je poněkud knižní a moc obecně české.

3                 Značně diferencovaná Morava a Slezsko kontrastují s nivelizovanějšími Čechami (v Čechách byl výzkum proveden pouze na tzv. opěrné síti bodů).

Dnes se na většině zkoumaného území uplatňuje příslovce moc (není doloženo jen ze Zábřežska a řídce se objevuje ve vm. nář.), které však bylo často zaznamenáno jako dubletní. V Čechách se vedle něho objevuje zejména příslovce hodně, na Moravě tuze, hrubě, někdy i velice. Slovo tuze bylo zachyceno na záp., sev. a vých. okraji Čech (zde zprav. v podobě túze) , na Moravě pak na Zábřežsku a v centrální části střm. nář., odkud se táhne úzkým severo-jižním pruhem až k Břeclavi. Ve vm. nář. s přesahem na vých. okraje střm. nář. se užívá slovo velice, v záp. části slez. nář. hrubě a v čes.-pol. přechodovém pásu bardzo.

Ve městech je kromě výrazů užívaných v nářečním okolí běžné zpravidla i příslovce moc.