ČJA 5

393 pozítří (1515)

1    M         pozíí — pozejtří (pozijtří 301) — pozétří

pozejtřku (pozautřku 801, 806, pozajtřku 819, 820, 830, pozajršku 818, pozajčku 818, pozajtreku 755, pozejčku 463) — pořejčku — pozétřku (pozétřiko 620, požéčku 66, pozítřku 64, 92, 93, též 701, 705, 707) — pořéčku (poře- 612, 625, 642) — poříčku (též požíčku 711)

fpozejtřku 457, 611 (fpořejčku 456, povřejčku 428)

pozitřku (pozitřeku 753, 754, pozitreku 728, 746, 756) — pozytřku (pozutřku 705, 706, 747, 748, 750)

pozejtru 601, 826–828 (pozajtru 812)

pozytru 741, 742 (pozutru 751, 752)

pozitřajšku 733 (pozí- 701, pozitrajšku 726, 741, 744, pozítřešku 75, pozitřešku 732, pozajtřešku

734–736, 75, pozajtřešku 737, 757, pozejtrajšku 824)

pojutru (pojutře 833)

Sledovaly se nář. ekvivalenty pro spis. adverbium pozítří, pozítřku ‚v den následující po zítřku‘. Výzkum přinesl vedle rozdílů slovotvorných (např. pozítří × pozejtřku × pozytru) četné rozdíly hláskoslovné (např. pozejtřku × pozétřku, pozitřku × pozytřku).

Jako spisovné uvádí SSJČ i varianty pozejtřípozejtřku, SSČ je charakterizuje jako hovorové.

Základem všech nář. forem je adverbium zítra, které se vykládá z původních předložkových spojení za jutra / za jitra > zautra, zajtra, zejtra (zétra, zítra) a z jitra > zitra, zytra (srov. ČJA 5, 29). Jednotlivé slovotvorné obměny (např. pozitřku, pozitřajšku, pojutru) byly utvořeny adverbializací jiných předložkových spojení. Odvozenina vpozejtřku je výsledek spojení předložky se substantivem pozejtřek.

Vzhledem k množství hláskových forem jednotlivých odvozenin sledovaného adverbia zakreslujeme na mapě pouze ty nejobvyklejší a vytvářející kompaktní celky, ostatní obměny uvádíme v oddíle 1 M v závorkách.

V hláskových variantách pořejčku, poučku… došlo v základovém slově nejdříve k asimilaci (např. zejtřek > řejtřek) a pak k disimilační změně ř > řč (např. řejtřek > řejček).

3                 Malá diferencovanost větší části Čech ostře kontrastuje s pestrostí slovotvorných a hláskoslovných forem na zbývajícím území českého jazyka. Takřka v celých Čechách kromě jv. okrajového cípu bylo zachyceno adverbium pozejtří (v obměně pozétří roztroušeně i na stř. Moravě a pozítří ve většině mor. měst, čes. města se shodují se svým nář. okolím). Ve vých. Čechách (ojediněle i v sv. Čechách), v nářečích čm., na Kyjovsku, Břeclavsku a sv. Slezsku se objevuje odvozenina pozejtřku (s výjimkou sv. Slezska zpravidla v dubletě s obměnou pořejčku). Hlásková varianta pozétřku se vyskytuje ve střm. dialektech (zde často v dubletě s obměnou pořéčku, ojediněle poříčku). Příslovce pozitřku je typické pro Slovácko, na Valašsku a ve Slezsku je ve variantě pozytřku. Ojedinělé vpozejtřku bylo zapsáno především na Doudlebsku. Jih vm. dialektů a již. Vsetínsko charakterizuje příslovce pozitřajšku. Odvozenina pozejtru je na Frýdecku, obměna pozytru dominuje na již. Vsetínsku.

Z přechod. nářečí čes.-pol. je doložen výraz pojutru.

4    pojutru  jen nář.; stč. pozajutřie, pol. pojutrze, hluž. zajutřišim

pořejčku, pořéčku, poříčku  jen nář.

pozejtru  jen nář.; sloven. pozajtre, pozajtra, též pozajtru zast.

pozejtří  Jg, SSJČ (SSČ hovor.)

pozejtřku  Jg, SSJČ (SSČ hovor.)

 

pozétří, pozétřku, pozitřajšku  jen nář.

pozítří  Jg, SSJČ

pozitřku  jen nář.; Jg i SSJČ pozítřku

pozytru, pozytřku, vpozejtřku  jen nář.

5    pozejtří Ju 3, Ru 2, 3 — pozejtři Po 1, Ju 1, 2, 4, 5 — pozejtřku Ju 2 — pořejčku Ju 2, 4, Ru 4 — pořéčku Ju 6 — pozítřku Ju 7 — pozitřku Ju 5

6    AJK 346, SSA 9.22, OLA 2513, ALE 529

Hb