384      kdy (2513)

1    M         gdy (kdypak, kdypa) — gdí — hdy (hdypa) — dy (dypa) — gri 411, 462, 603 (kri 462) — kedi

gda — hda (hdapa) — da (dapa)

kej 818, 826, 827 — kjej

2                 Zkoumalo se územní rozložení nářečních variant zájmenného příslovce kdy. Všechny zachycené podoby vycházejí ze starého k-ového základu (psl. *kъ-). V českých nářečích nejrozšířenější a shodná se spis. jazykem je podoba kdy, jejíž starou variantou je kda. Okrajová je varianta kedy s vkladným vokálem (tato podoba může mít na různých místech zkoumaného území různý význam, srov. ČJA 5, 372 kudy; ve významu ‚kdy‘ je zřejmě stará, protože se vyskytuje i v polštině a slovenštině) a rovněž forma kej/kjej, u níž je koncové -j patrně reflexem změkčeného -ďi (podobně je tomu i u zájmena kaj ‚kde, kam, kudy‘, srov. ČJA 5, 370 kam, kde, ČJA 5, 372 kudy).

Obě základní varianty, tedy kdy a kda, v minulosti podlehly různým hláskovým změnám. Častá je změna g- (< k- asimilací změlosti před znělým -d-) > h- (ve své znělé podobě, tedy γ), v jejímž důsledku vznikly podoby hdy, hda (srov. též ČJA 5, 215 kdo), řidčeji pak docházelo k následnému odpadnutí tohoto γ- (před souhláskou obtížně vyslovitelnou), což vedlo ke vzniku podob dy, da (obě změny proběhly zřejmě už ve stč.). Dále se objevuje podoba se zdlouženým koncovým -ý, tj. kdý, (vyslovujeme [gdí]; toto dloužení je zřejmě analogické podle jiných příslovcí, např. včerá, nikdý, vloní – srov. ČJA 5, 291 vloni; dloužení emfatické, fonetické – v pozici před pauzou) a varianta s provedenou změnou -d- > -r-, tedy kry [gri] (srov. též ČJA 5, 327).

(Poměrně řídce, např. ve srovnání s položkou ČJA 5, 372 kudy či ČJA 5, 395 jak, byly zachyceny nemapované postfixy -pak a -pa, objevující se v podobách kdypak, kdypa, hdypa, dypa, hdapa, dapa; vyskytují ve stejných oblastech jako u variant slova kudy, jen řidčeji. O postfixech souborně pojednávají mapy ČJA 5, 410, 411).

3                 Největší územní rozsah má podoba kdy, která pokrývá téměř celé zkoumané území (nebyla zachycena jen na již. a jz. okraji Čech, řidčeji se objevuje také ve vých. části slez. nář.). Větší část jzč. nář. pokrývá varianta kda. Zpravidla jako dubletní byla v témže areálu zachycena také obměna hda. Náslovné h- však hranici uvedeného areálu překračuje do oblasti podoby kdy: z Chodska, Klatovska, Táborska a Jindřichohradecka se dokládá obměna hdy, která byla zaznamenána i na sev. okrajích Čech (Horní Pojizeří, Náchodsko) a soustředěněji i na Moravě (na centrální Hané a dále na Holešovsku a sev. okraji vm. nář. s přesahy do slez. nář.). Vzácněji a zpravidla na okrajích zkoumaného území se objevují podoby dy (Chodsko, sz. okraj střč. nář., Náchodsko, sev. Novoměstsko, Vsetínsko aj.) a da (záp. Plzeňsko, ojediněle již. Klatovsko). Podoba kdý byla zachycena více či méně soustředěně v sz. a sv. Čechách (nejhustěji na Lounsku), obměna kry je sporadicky doložena z jz. Moravy.

Další varianty se vyskytují na východě zkoumaného území: forma kedy (navazující na sousední slovenštinu a polštinu) na Břeclavsku, Kopanicích, Těšínsku a Jablunkovsku, varianta kej s obměnou kjej východně od Ostravice.

Ve městech byla zpravidla zapsána jen forma kdy, výjimečně i v dubletě s podobou běžnou na okolním venkově.