383      vzadu (2512)

1    M         vzadu — vzádu

vzatku, nazatku

uzadu — uzádu 142, 154, 236, 246

odzadu — odzádu 425

zadu — zádu

2                 Zkoumala se nářeční diferenciace místního adverbia s významem ‚na zadním místě‘, spis. vzadu. Zaznamenané výrazy jsou většinou adverbializované předložkové vazby k subst. *zadъ m. (vzadu – lok., odzadu – gen.), řidčeji i útvary bezpředložkové (zadu; buď zde z fonetických příčin zanikla pův. předložka v, nebo má tato podoba původ ve staré vazbě z zadu, v níž došlo ke splynutí z z- > z-). Kromě uvedených spřežek s krátkou kořennou samohláskou byly zachyceny i varianty s kořennou samohláskou zdlouženou – vzádu, zádu,…  (jde patrně o nové dloužení, charakteristické pro svč. nář.) a varianty od odvozeniny zadek: vzadku, nazadku.

3                 Pro větší (stř. a již.) část Čech a záp. polovinu Moravy je charakteristická forma vzadu. Na ni v severní části Čech navazuje podoba vzádu, která se zpravidla jako nedubletní objevuje v pruhu zabírajícím okolí Prahy, Kolínsko, jižní Královéhradecko a Vysokomýtsko, na sever odtud byla zapsána jako řidší varianta vedle tvaru zádu, který dominuje v pruhu táhnoucím se od Loun východním směrem až na Náchodsko. Podoba zadu je řídká, byla zaznamenána na mikroareálu sz. od Rakovníka a sporadicky i jinde. Poměrně vzácně se vyskytuje i varianta odzadu, která tvoří dva mikroareály v již. Čechách (mezi Táborem a Českými Budějovicemi a na jv. Českobudějovicku) a ojediněle byla zapsána i jinde v jzč. nář., a rovněž spřežka uzadu, zapsaná v pruhu mezi Hradcem Králové a Jihlavou, výjimečně i jinde v Čechách.

Varianty vzadku a nazadku byly promíšeně či dubletně zachyceny na východním okraji střm. nář., odkud vybíhají na Boskovicko a Zábřežsko, a ve stř. a sev. části vm. nář. a ve Slezsku.

Zdá se, že podoba vzádu je progresivní v městské mluvě v Čechách. Do měst na východě zkoumaného území v areálu podob vzadku a nazadku zase proniká forma vzadu.