382 domů (ČJA 5, 82b)

1    M         domú — domu — dómu 723, 724, 738 — demú

dom — dóm — dum — dúm 622, 636

domka (dumka 622)

do dumu (též do domu 818, du dumu 835, 836, 84)

dodom (též dudom 830) — dudum (dodum 818)

2                 Mapa zobrazuje nářeční diferenciaci směrového adverbia, jehož spis. podoba zní domů (‚do svého domova, bytu, domácnosti‘). Všechna zapsaná adverbia mají východisko v psl. subst. *domъ (starý u-kmen). Byly zachyceny zejména rozdíly slovotvorné, plynoucí z toho, v které pádové formě uvedené subst. ustrnulo, a také z toho, zda šlo o předložkovou či bezpředložkovou vazbu.

Základní rozdíl domů × dom je česko-moravský, což asi svědčí o tom, že jde o rozdíl velmi starý. Forma domů vznikla patrně z dativu domovi, v němž koncové -i pokleslo na měkký jer; po jeho zániku došlo k náhradnímu dloužení předchozího -o-, takže vznikla podoba domóv a z té pak pravidleným vývojem (domóv > domův >) domů. Ve formě dom jde snad o starý u-kmenový akuzativ (snad z vazby v dom; forma bez délky v kořeni možná byla ovlivněna směrovými adverbii kam, tam, sem). Třetí formou je genitivní předložková vazba do domu a spřežka dodom/dudum, která patrně vznikla kontaminací sousedících forem dom a do domu.

Okrajově byla zachycena slovotvorná varianta domka, tvořená pomocí běžného adverbiálního sufixu -ka (podobně jako hnedka, semka apod.).

Objevily se i rozdíly hláskoslovné. Obměna demů je asi lokální novotvar. U podoby domu v Čechách je ve velkém rozsahu provedeno krácení ů > u (srov. ČJA 5, 208; ČJA 5, 209;        ČJA 5, 2010; ČJA 5, 211). Tatáž podoba na pomezí vm. a slez. nář. asi nevznikla krácením z domů jako v Čechách, ale je spíše důsledkem kontaminace forem dom a do domu jako dodom, jež má však tentokrát jiný výsledek.

Obměna dum je na většině areálu patrně lexikalizovaná podoba odrážející dřívější větší rozsah tzv. horské změny o > u (srov. ČJA 5, 59 holub), sporadická podoba dům vznikla novějším příklonem k nom. dům na území, kde nebylo provedeno krácení ů > u, a podoba dóm (stejně jako dómu) je nová, délkou vokálu charakteristická pro vm. nář. a vzniklá nověji z fonetických příčin až po provedení změny ó > ou > ů.

Ve slezských formách do dumu a dudum se také realizuje změna o > u v kořeni substantiva, ale v tomto případě jde o pravidelnou slezskou změnu před nosovou souhláskou (srov. ČJA 5, 70a strom). Změna o > u v (původní) předložce do je patrně výsledkem prosté asimilace s následující samohláskou.

3                 Základní protiklad tvoří podoba domu na většině Čech proti formě dom na většině Moravy. Výchozí podoba domů byla zachycena jen okrajově v zč. nář. (na sev. Plzeňsku a na Klatovsku, jinde jen ojediněle, dublet