ČJA 5
38 dávej 2. os. sg. imp. (2501)
nerozlej 2. os. sg. imp. (ČJA 4, 329 lej)
vejce (ČJA 3, 232)
1 M dávej (dávéj 711, 715)
dávé
dáví 669–671, 673, 712
dávaj
dovoj 818, 827, 828
X dávij 301, 304
2 Kromě základního problému, tj. rozdílu aj × ej, lze na uvedené položce sledovat následné pravidelné hláskové obměny skupiny ej, tedy střm. podoby dávé, čuhácké dáví, chodskou výslovnost s úzkým é – dávij (tu registrujeme jen v oddíle 1 X) a obměnu dovoj, patrně svědčící o starší podobě dáváj (po změně á > o).
3 Podoba dávej (a další její hláskové varianty – dávé, dáví) zabírá celé Čechy a větší část Moravy, a to oblast střm. a dolských nářečí, Hranicko, odděleně pak ještě vých. podskupinu slezských dialektů od řeky Ostravice na východ, kde navazuje na stav v sousedních polských nářečích. V střm. dialektech dospěl vývoj k monoftongizaci dvojhlásky (dávé), popř. k podobě dáví. Na mikroareálu na Chodsku byla zachycena hlásková varianta dávij.
Jinde se uchovává podoba dávaj. Ta zabírá většinu vm. nářečí (mimo nářečí dolská) a záp. a již. podskupinu slez. dialektů.
Ve městech dominuje forma shodná se spis. jazykem dávej.
4 dávaj stč., sloven., pol. i hluž. dawaj
dávej stč., Jg, SSJČ
5 dávej Ju 1–3, Ru 2–4 — dáwej Po 1 — dávé Ju 6 — dávaj Ju 7, Ru 5
7 Středomoravskou monofongizaci ej > é dokládá rovněž tvar 2. os. sg. imperativu slovesa nerozlít (255). O tomto tvaru se pojednává v ČJA 4, 329 lej; zde jen konstatujeme, že tam, kde se v střm. dialektech nevyskytuje analogická forma nerozli, je běžný tvar nerozlé (ze staršího nerozlej). Ten pokrývá celý jejich centrální úsek a navíc ještě Holešovsko.
Pokud jde o slovo vejce, přesnější zeměpisné rozšíření forem vejce × vajce přináší mapa ČJA 3, 232 vejce. Hranice mezi oběma podobami se v podstatě shoduje s hranicí imperativní formy dávej × dávaj (z celého Slezska je však doložena varianta vajco, nikde se nedokládá forma vejco). Ze zč. okraje pochází rovněž obměna vijce, kde úzká výslovnost samohlásky e přešla až v samohlásku i.
Bh
