ČJA 5
38 dávej 2. os. sg. imp. (2501)
nerozlej 2. os. sg. imp. (ČJA 4, 329 lej)
vejce (ČJA 3, 232)
1Mdávej (dávéj 711, 715)
dávé
dáví 669–671, 673, 712
dávaj
dovoj 818, 827, 828
Xdávij 301, 304
2 Kromě základního problému, tj. rozdílu aj × ej, lze na uvedené položce sledovat následné pravidelné hláskové obměny skupiny ej, tedy střm. podoby dávé, čuhácké dáví, chodskou výslovnost s úzkým é – dávij (tu registrujeme jen v oddíle 1 X) a obměnu dovoj, patrně svědčící o starší podobě dáváj (po změně á > o).
3 Podoba dávej (a další její hláskové varianty – dávé, dáví) zabírá celé Čechy a větší část Moravy, a to oblast střm. a dolských nářečí, Hranicko, odděleně pak ještě vých. podskupinu slezských dialektů od řeky Ostravice na východ, kde navazuje na stav v sousedních polských nářečích. V střm. dialektech dospěl vývoj k monoftongizaci dvojhlásky (dávé), popř. k podobě dáví. Na mikroareálu na Chodsku byla zachycena hlásková varianta dávij.
Jinde se uchovává podoba dávaj. Ta zabírá většinu vm. nářečí (mimo nářečí dolská) a záp. a již. podskupinu slez. dialektů.
Ve městech dominuje forma shodná se spis. jazykem dávej.
4 dávaj stč., sloven., pol. i hluž. dawaj
dávej stč., Jg, SSJČ
5 dávej Ju 1–3, Ru 2–4 — dáwej Po 1 — dávé Ju 6 — dávaj Ju 7, Ru 5
7 Středomoravskou monofongizaci ej > é dokládá rovněž tvar 2. os. sg. imperativu slovesa nerozlít (255). O tomto tvaru se pojednává v ČJA 4, 329 lej; zde jen konstatujeme, že tam, kde se v střm. dialektech nevyskytuje analogická forma nerozli, je běžný tvar nerozlé (ze staršího nerozlej). Ten pokrývá celý jejich centrální úsek a navíc ještě Holešovsko.
Pokud jde o slovo vejce, přesnější zeměpisné rozšíření forem vejce × vajce přináší mapa ČJA 3, 232 vejce. Hranice mezi oběma podobami se v podstatě shoduje s hranicí imperativní formy dávej × dávaj (z celého Slezska je však doložena varianta vajco, nikde se nedokládá forma vejco). Ze zč. okraje pochází rovněž obměna vijce, kde úzká výslovnost samohlásky e přešla až v samohlásku i.
Bh
