379      dolů (144)

1    M         dolú — delú — dolu — dólu — doulu — dulu (též 636) — doluv

dúle (též 738, 92, 94, doule 713) — dule (dole 673)

nadul (též 814, 93)

2                 Směrové adverbium dolů (na otázku kam?) s významem ‚směrem k místu nízko položenému‘ vzniklo ze stč. tvaru dolóv (stsl. dolovъ) zjednodušením pův. u-kmenového zakončení -óv (ó > uo > ů – srov. v nářečích dochovanou podobu doluv, koncové -v odpadlo v důsledku jeho bilabiální výslovnosti).

Vedle rozdílů slovotvorných (dolů × důle × nadul) se v získaném materiálu projevily především rozdíly hláskoslovné (např. dolu × delů × dólu).

Forma důle je variantou místního adverbia dole (k podobě důle srov. ČJA 5, 378); zachycena byla v oblastech, kde se význam směrový a místní nerozlišuje (srov. ČJA 5, 370). Podoba důle v sev. úseku střm. nář. podlehla pravidelnému krácení ú > u (srov. ČJA 5, 208).

Analogicky podle nahoru, tzn. ze spojení předložky na s tvarem. akuz. sg., byla vytvořena forma nadul (< nadul < naduol < nadól).

Adverbium nahoru zřejmě též ovlivnilo zkrácení koncovky -ů u podob dolu, dólu, doulu.

U obměny delů došlo ke změně -o- v -e-, která byla na stejném území zaznamenána i u jiných slov, např. demů, čečka (srov. ČJA 5, 82).

Varianty s -u- a -ou- v kořeni (dulu, doulu) jsou patrně reflexem starého zdlouženého kořenného -ó- (k tomu srov. vznik podob dule, doule, viz ČJA 5, 378).

U zachycených podob dólu, dólů se jedná o pozdější dloužení původně krátké kořenné samohlásky -o-; není zde provedena kvalitativní změna, které podléhala samohláska ó se starou délkou (srov. ČJA 5, 193).

3                 V Čechách jsou nejvíce rozšířeny podoby dolu a dólu. Zatímco zdloužená varianta je typická zejména pro sev. polovinu Čech, pro již. polovinu a přilehlou oblast čm. nář. je charakterističtější podoba dolu (často však v dubletě s variantou dólu). Na Rakovnicku byla navíc zachycena forma doulu. V záp. části jzč. nář. byla zapsána podoba dolů, shodná se spis. jazykem, vedle ní byla zaznamenána na Domažlicku, širším Klatovsku a na Sušicku obměna delů.

Největší územní rozšíření na Moravě má forma důle s obměnou dule; byly zachyceny zhruba na východ od linie Litovel–Brno–Mikulov v části oblasti střm. nář. a v již. polovině vm. nář. (zkrácená obměna dule je běžná na širokém Prostějovsku).

Do sev. části střm. nář. po linii Litovel–Boskovice přesahuje z Čech podoba dolu, ta je typická i pro sv. polovinu vm. nář. a pro již. část slez. nář. Podoba dolů vymezuje menší areál na záp. Moravě mezi městy Nové Město na Moravě, Boskovice, Brno a Tišnov. Jz. část střm. nář. se vyděluje variantou dulu. Zdloužená obměna dólu byla zachycena na Vsetínsku a podoba doluv na území jižně od Opavy.

Forma nadul je charakteristická pro sv. polovinu slez. nář. a pro přechodová nářečí čes.-pol.

Města se většinou shodují s nář. okolím, navíc tam vlivem spis. jazyka proniká podoba dolů.