377      nahoru (143)

1Mnahoru (nahor  608, nahuru 829, na gure 832–834, nagurym 835, 836) — nahóru — nahorú

hore (hóre 724)

zhúru

dohúri (dohury 818, 819)

navrch

dovrchu

2                 Na mapě se sleduje územní rozšíření směrových adverbii (na otázku kam?) s významem ‚směrem k místu vyššímu nebo výše položenému‘. Ve spisovném jazyce se v tomto významu užívají adverbia nahoru, vzhůru, navrch a dovrchu.

Výzkumem byl vedle rozdílů lexikálních (nahoru × navrch) a slovotvorných (nahoru × hore × zhůru × dohůry, navrch × dovrchu) registrován též rozdíl hláskoslovné povahy, a to dloužení kořenného -o- (nahóru) a koncového -u (nahorů).

Základem všech zachycených podob jsou předložkové vazby (popř. prostá pádová forma) substantiv hora a vrch. Jejich původní konkrétní význam byl vystřídán abstraktním významem směrovým (srov. též ČJA 2, 150 shora, ČJA 5, 376). Pokračováním předložkových spojení jsou příslovce nahoru (na + akuz. sg. horu), navrch (na + akuz. sg. vrch), vzhůru (vz + akuz. sg. hůru < huoru < hóru; zjednodušením výslovnosti – odpadnutím počátečního v – vznikla varianta zhůru), dohůry (do + gen. sg. hůry < huory < hóry) a dovrchu (do + gen. sg. vrchu).

Podoba hore je adverbializovaný bezpředložkový tvar lok. sg. (již ve stsl. gorě, stč. hoře); zachycena byla v oblastech, kde se význam směrový a místní nerozlišuje (srov. ČJA 5, 370). Hláska r namísto ř se do formy hore dostala zřejmě vlivem slovenského sousedství (srov. zeměpisné rozšíření), nelze však vyloučit ani vliv výrazů se základem hor- (hora, horní).

V obměně nahoru je -ó- důsledkem pozdějšího (zřejmě emfatického) dloužení původně krátké samohlásky o před ř (srov. nahóře, ČJA 5, 376). K dloužení koncového -u v podobě nahorů dochází patrně analogicky podle adverbia dolů.

3                 Rozsáhlé areály tvoří obecně české a zm. adverbium nahoru (případně varianta nahóru), většinové mor. a slez. příslovce navrch a vm. forma hore.

Hláskoslovná obměna nahóru převládá zejména v oblasti svč. nář. (jinde v čes. nář. v užším smyslu byla zachycena většinou jako dubletní) a obměna nahorů je typická zvláště pro oblast jzč. nář. vymezenou městy Prachatice, Strakonice, Klatovy a Železná Ruda.

Slovotvorná varianta zhůru byla soustředěněji zapsána ve stř. a již. části střm. nář. a v nejvýchodnější oblasti svč. nář. Příslovce dohůry je doloženo ze širšího Královéhradecka a ze dvou obcí bývalého Slezska a pojmenování dovrchu pak zejména z ostravického úseku slez. nář. a z Kyjovska.

Ve městech je situace v podstatě shodná s venkovským okolím, jen do mor. měst navíc proniká příslovce nahoru.