ČJA 5

377      nahoru (143)

1    M         nahoru (nahor  608, nahuru 829, na gure 832–834, nagurym 835, 836) — nahóru — nahorú

hore (hóre 724)

zhúru

dohúri (dohury 818, 819)

navrch

dovrchu

2                 Na mapě se sleduje územní rozšíření směrových adverbii (na otázku kam?) s významem ‚směrem k místu vyššímu nebo výše položenému‘. Ve spisovném jazyce se v tomto významu užívají adverbia nahoru, vzhůru, navrchdovrchu.

Výzkumem byl vedle rozdílů lexikálních (nahoru × navrch) a slovotvorných (nahoru × hore × zhůru × dohůry, navrch × dovrchu) registrován též rozdíl hláskoslovné povahy, a to dloužení kořenného -o- (nahóru) a koncového -u (nahorů).

Základem všech zachycených podob jsou předložkové vazby (popř. prostá pádová forma) substantiv horavrch. Jejich původní konkrétní význam byl vystřídán abstraktním významem směrovým (srov. též ČJA 2, 150 shora, ČJA 5, 376). Pokračováním předložkových spojení jsou příslovce nahoru (na + akuz. sg. horu), navrch (na + akuz. sg. vrch), vzhůru (vz + akuz. sg. hůru < huoru < hóru; zjednodušením výslovnosti – odpadnutím počátečního v – vznikla varianta zhůru), dohůry (do + gen. sg. hůry < huory < hóry) a dovrchu (do + gen. sg. vrchu).

Podoba hore je adverbializovaný bezpředložkový tvar lok. sg. (již ve stsl. gorě, stč. hoře); zachycena byla v oblastech, kde se význam směrový a místní nerozlišuje (srov. ČJA 5, 370). Hláska r namísto ř se do formy hore dostala zřejmě vlivem slovenského sousedství (srov. zeměpisné rozšíření), nelze však vyloučit ani vliv výrazů se základem hor- (hora, horní).

V obměně nahoru je -ó- důsledkem pozdějšího (zřejmě emfatického) dloužení původně krátké samohlásky o před ř (srov. nahóře, ČJA 5, 376). K dloužení koncového -u v podobě nahorů dochází patrně analogicky podle adverbia dolů.

3                 Rozsáhlé areály tvoří obecně české a zm. adverbium nahoru (případně varianta nahóru), většinové mor. a slez. příslovce navrch a vm. forma hore.

Hláskoslovná obměna nahóru převládá zejména v oblasti svč. nář. (jinde v čes. nář. v užším smyslu byla zachycena většinou jako dubletní) a obměna nahorů je typická zvláště pro oblast jzč. nář. vymezenou městy Prachatice, Strakonice, Klatovy a Železná Ruda.

Slovotvorná varianta zhůru byla soustředěněji zapsána ve stř. a již. části střm. nář. a v nejvýchodnější oblasti svč. nář. Příslovce dohůry je doloženo ze širšího Královéhradecka a ze dvou obcí bývalého Slezska a pojmenování dovrchu pak zejména z ostravického úseku slez. nář. a z Kyjovska.

Ve městech je situace v podstatě shodná s venkovským okolím, jen do mor. měst navíc proniká příslovce nahoru.


4    dohůry  jen nář.; Jg do hory, SSJČ nář., sloven. dohora, pol. do góry

dovrchu  (stč. do vrchu ‚vrchovatě, do posledního místa‘), Jg, SSJČ, sloven.

hore  jen nář.; Jg, SSJČ nář., sloven., hluž. horje

nahoru  stč. na horu, Jg, SSJČ, sloven. nahor, pol. na górę, hluž. na horu


nahorů  jen nář.

nahóru  jen nář.; stč. na hóru

navrch  stč., Jg, SSJČ, sloven., pol. na wierzch

zhůru  jen nář.; stč. vzhóru, Jg i SSJČ vzhůru, pol. w górę

5    nahoru Ju 3, 4, Ru 2 — nahoru Po 1, Ju 1–3, 5, Ru 4 — nahouru Ru 2, 3 — nahoru Ru 2 — hore Ju 7, Ru 4, 5 — dohúri Po 1 — navrch Ju 6

6    —

Ko