376      nahoře (1234)

1    M         nahoře — nahóře

hore (hóre 724)

navrchu (-ŕ- 753)

2                 Bylo sledováno zeměpisné rozšíření adverbií místa (na otázku kde?) s významem ‚na povrchu něčeho, na místě položeném nad něčím‘. Ve spisovném jazyce se v tomto významu užívají adverbia nahoře a navrchu.

Naším výzkumem byl vedle rozdílů lexikálních (nahoře × navrchu) a slovotvorných (nahoře × hore) zachycen též rozdíl hláskoslovné povahy, a to dloužení kořenného -o- (nahóře).

Za základ všech zachycených podob posloužila substantiva hora, vrch a jejich předložkové i prosté pádové formy (srov. též ČJA 2, 150 shora). Zatímco příslovce nahoře a navrchu vznikly adverbializací spojení předložky na s tvarem lok. sg. hoře, vrchu, podoba hore je adverbializovaný prostý (bezpředložkový) tvar lok. sg. (již ve stsl. gorě, stč. hořě). Podoba hore (s r namísto ř) navazuje zřejmě na sousední slovenské jazykové území, vyloučit však nelze ani vliv výrazů se základem hor- (hora, horní).

V obměně nahóře je -ó- důsledkem pozdějšího (zřejmě emfatického) dloužení původně krátké samohlásky o před ř (srov. ČJA 5, 195 shoří).

3                 Výrazný čes.-mor. protiklad tvoří adverbia nahoře a navrchu.

V Čechách převládá forma nahoře; její hlásková obměna nahóře dominuje v svč. nář. Jako dubletní byla zachycena na jv. Mladoboleslavsku, na širším Roudnicku, v manětínském úseku, na Příbramsku, sv. Strakonicku, mezi Prachaticemi a Českými Budějovicemi a v doudlebském úseku.

Pro Moravu a Slezsko je charakteristické příslovce navrchu (jako dubletní přesahuje zejména do oblasti svč. nář.).