ČJA 5

374      zde (2503)

1    M         zde

zdet (detki 443, zdetki, zdetle 444, 461)

tadi (taj/taji, tej 201, tari 301–304, 306, 310, tadik 506, 609, 618, 627, 635, 650, 651, 669, 704, 708, 731,732,
738, 740, 747, 750, 806)

tadihle 101, 102, 103, 105, 107, 109, 112, 115, 122, 125, 127, 130–132, 135, 142, 144, 145, 147, 148, 152, 155, 157–162, 205, 206, 208, 211–213, 222, 225–228, 232, 239–241, 245, 246, 312, 314, 336, 406, 411, 413, 415, 418, 419, 501, 502, 510, 12, 25, 26, 45 (taji-/taj-, -n, -nc, -c, -čki, -nki, tadidle, tadle, taji-/taj-, -n, -nc, -c, tadile, tale, taji-, taj-, -n, -c, -k, tadikle 124, 113–116, 118, 119, taji-, taj-, -n, -nc, -k)

tle

tu, tú (též 622, 624, 609, tuto 755, tútadi 206, tukaj 702, 703, 832, 734, 84, tukej 832, tutaj 816)

tuť 637, 655–657, 814

tuhle, túhle (stejné body výskytu jako u tadyhle) (-ečki, tudle/túdle, -t, tule/túle, -c)

tudi (tudyk 738, 747, 806, 809, 812, 814, 816, 827, 828, tudejky 813)

toť (tot 732, 734, 742, totok 639, totka 650, 651, totka 638, totki 669, toťkaj 702, 703, 750, totkaj 734, 742)

oto (uoto 833, 835, 836, tuoto 810–812, 826, 828, 84, ototu 826, uototu 834)

hev (heva 809, 812,823, 827, 828, hevy, hevyk 818, 822, hevek, heveka, heveky 819, hevaj 801, 803, 807–813,
815, 827, hevajky 810, 812, hefka 801, 816, 826, hefkaj 816, 832, 84)

2                 Zjišťovaly se nář. ekvivalenty pro zájmenné příslovce místa zde ‚na tomto místě‘ (na otázku kde?). Ve spis. jazyce se v sledovaném významu vedle adverbia zde užívá i adverbií tu a tady. Dublety, popř. triplety jsou typické pro dialekty na většině území českého jazyka.

Nář. materiál se člení lexikálně (zde × tady × hev) a slovotvorně (např. tady × tudy × tu × tuť × toť × oto).

Adverbium zde vzniklo ze zájmenného základu (psl. *sъ) příponou -de. Výrazy tady a tudy jsou odvozeny z pronominálního základu (psl. *tъ) příponami -ady, -udy. Ze zájmenného základu přidáním postfixu -ť bylo utvořeno příslovce tuť (podle Mch je u nejasné). Příslovce toť se skládá z pronominálního základu (psl. *to) a z postfixu -ť. Spřežka oto má stejný kořen, k němu je připojeno interjekční o. Byla přejata ze sousední polštiny. Může vystupovat i jako komponent ve spřežce tuoto, jíž se ukazuje na blízké objekty. Nář. hev má zřejmě společný zájmenný základ s adverbiem hen (to z *en), avšak liší se koncovým v-ovým formantem.

Navíc se příslovce tady a tu na území Čech pojí s postfixem -hle, popř. jeho variantami (jako reprezentující volíme variantu spisovnou, přestože není většinová). Jeho celoúzemní varianty -dle a -le (u tady je i ojedinělá varianta -kle) na této mapě nezobrazujeme, pouze je uvádíme v 1 M a v další části komentáře přinášíme jejich územní popis. Stejně postupujeme v případě dalších postfixů (např. -ť, -k, -ka a -j), s nimiž se spojují na Moravě a ve Slezsku výrazy tady, tu a hev. Méně časté postfixy a jejich kombinace (např. tadyhlenc) a spojení dvou příslovcí (např. tútady) vedeme pouze v 1 M. Nejčastější z nich lze vymezit i územně (např. tadydle-n je ve vých. Čechách, dále na Roudnicku a Mladoboleslavsku). Některým výše jmenovaným postfixům jsou věnovány samostatné mapy, srov. ČJA 5, 411. Aby nedošlo ke zkreslení nář. situace, některé postfixy na této mapě necháváme, a to postfix -hle (postfix -dle obsahuje i zč. obměna tle, která vznikla zřejmě zkrácením (synkopou) místních forem

tadydle nebo tudle), -t u příslovce zde a -ť u výrazu to. Poslední adverbium se vyskytuje pouze ve spojení s post-
fixem. Mezi prostředky hovorové češtiny se řadí postfix -hle, ostatní jsou příznačné pouze pro dialekty.

Pro Čechy jsou typické formy s postfixem -hle a jeho variantami. Nejrozšířenější jsou varianty -dle a -le pojící se s adverbii tady a tu/tú (tadydle/tadyle, tudle/túdle/tule/túle). Objevují se na většině území Čech. Méně častá je obměna -hle (tadyhle, tuhle/túhle) v svč., střč. a přilehlých jzč. dialektech. Varianta -kle (tadykle) vytváří mikroareály na Náchodsku a Doudlebsku. Morava a Slezsko se vyznačují jinými postfixy. Na Moravě se příslovce tady pojí nejčastěji s postfixem -k, výraz to s postfixem -ť (tuť je ojediněle na Boskovicku), popř. s -kaj. Ve slezských dialektech bývá výraz hev často spojen s postfixy -ka a -aj.

Na mapě vzhledem k její složitosti graficky nevyznačujeme zjednodušování artikulace u forem tady (taji/ taj) a složených s tady- (např. taj-/tajidle, tajihle, tajile), přestože se tyto starší formy vyskytují na většině území Čech kromě okrajů a pásu mezi městy Louny a Benešov (jsou vedle nezměněného příslovce tady, popř. odvozenin s tady). Vedeme je pouze v 1 M. Tamtéž uvádíme i chodskou podobu tari, u níž proběhla změna d > r. Časté emfatické dloužení u výrazu tu (tú, ale i túdle, túhle, túle) na mapě zaznamenáváme. Tyto zdloužené podoby se vyskytují promíšeně s variantami nezdlouženými.

3                 Jazyková situace je značně komplikovaná. Pro celé území Čech a částečně Moravu jsou typické dublety, popř. triplety. Proti sobě stojí celoúzemní deriváty s kořenem t- a lexémy zde(t) na jihu Čech a hev ve slezských dialektech.

Největší územní rozsah má adverbium tady. Vyskytuje se na celém zkoumaném území s výjimkou většiny slezských nářečí (zde derivát tudy). Adverbium tady bývá v dubletě s odvozeninou tu (v Čechách promíšeně se zdlouženým tú, které se vyskytuje na jihu Čech jako forma jediná). Ta je na rozdíl od výrazu tady i ve Slezsku, nebyla však zjištěna ve většině čm., střm. a dolských dialektů. Vých. polovinu Moravy charakterizuje i příslovce toť. Spřežka oto byla zachycena na větší části slezských nářečí.

V Čechách se adverbia tady a tu pojí s postfixem -hle a jeho variantami. V zč. dialektech bylo zachycena forma tle.

Městská mluva se v podstatě shoduje se svým venkovským okolím, pouze do některých mor. měst proniká ze spis. jazyka příslovce zde.

4    hev  jen nář.; hluž. hew

tady  stč., Jg, SSJČ, Bš tadě, taje horň., hluž.

tadyhle  SSJČ hovor. a ob., -dle též -nc řidč., obě ob., tadyk nář. i Bš

tle  jen nář.

toť  jen nář.; stč., Kt též toťkaj mor., SSJČ též toťká, obě nář., Bš, sloven. kraj.

tu  stč., Jg, SSJČ, sloven. tuná hovor., pol. též tutaj, hluž.

tú, túhle  jen nář.

 

tuhle  SSJČ též -n, -non, -nonc, -čky, -tu řidč., vše hovor. a ob., -dle též -c, -nc, vše ob., sloven., tuhľa, tuľa nář.

tudy  jen nář.; stč., Jg, SSJČ nář.

tuť  jen nář.; Jg, SSJČ tuď zast. a nář., Bš

oto  jen nář.; pol.

zde  stč. též sde, Jg, SSJČ

zdet  Jg zdětky mor., Kt zdeť, též zded již. Čechy, SSJČ zdeť zast.

5    tadi Po 1, Ju 1–4, Ru 1, 2, 4, 5 — tádi Ju 4 — tady Ju 7 — taji Ju 1 — tajik Ju 2 — tadihle Ju 4, Ru 5 — tadidle Po 1 — tadiklen Ju 4 — tadik Po 1, Ju 4 — tudyk Ju 7 — tu Po 1, Ju 1, 2, 7, Ru 2, 4, 5 — tudle Po 1, Ru 1, 3 — tule Ru 4

6    MAGP 507, PLPJ 71, SSA 10.108, OLA 3154 (tu), 3152 (sedí tady)

Hb