372      kudy (2510)

1    M         kudy (kudik 118,119, kudipak, kudipa) — kuri 301, 303–305

skudi 202, 203

kudyma

kudym 630

kady (kaďi 757, kaďe 756, kadiž 444, 41, kadeti, 716 kadipak, kadipa)

skadi

kadyma

kadym (kadimpak 509)

kama (kamadi 73)

kaj

kany 833–836 (též 832)

kedi 312, 318, 329, 330 – keri 318

keryndy 831, 832, 84

 

gde, hde

N          kam 641, 681

2                 Mapa je věnována územním diferencím nářečních ekvivalentů spis. kudy, zájmenného adverbia vyjadřujícího otázku na směr, kterým se koná nebo má konat pohyb. Nářeční materiál je bohatě rozrůzněný. Všechny formy vycházejí z k-ového prazákladu a většinou je lze vyvozovat ze starých podob se základem kǫd-/kad-. Přímo na tyto podoby navazují dnešní varianty kudy a kady, řídce doložený základ ked- je patrně mladší, snad analogický. Uvedené tři základní podoby, tedy kudy, kady a kedy, jsou pak slovotvorně, příp. hláskoslovně obměňovány.

Za hláskoslovné varianty považujeme obměny kury a kery (s provedenou změnou d > r mezi dvěma samohláskami, typickou pro Chodsko, viz ČJA 5, 327). Ostatní formy jsou slovotvornými variantami forem základních, tvořenými jednak pomocí předpony (s-: skudy, skady), především však příponami (někdy nazývanými postfixy): -k (kudyk), -ž (kadyž), -pak/-pa (kudypak/kudypa, kadypak/kadypa), -ma (kudyma, kadyma, příp. keryma; formant -ma je patrně od substantiv: lesama, polama), -m (kudym, kadym; tyto podoby jsou patrně novější, vzniklé kontaminací forem kudy a kudyma, kady a kadyma), -ndy (keryndy; tato podoba vznikla snad kontaminací našeho kedy s pol. ekvivalentem którędy). Některé sufixy se připojují ke zkrácenému základu ka-: -ma (kama; také tato podoba může být výsledkem kontaminace mezi sousedními variantami kadyma a kady), -j (kaj, to patrně z kaďe), -ny (kany). Existuje rozdíl ve využití postfixů -pak/-pa, -k, -ž (jsou fakultativní, lze užít i podobu bez nich; zde nejsou mapovány – jejich maximální rozšíření sledují mapy ČJA 5, 410; ČJA 5, 411) a postfixu -ma (v jm. areálu je obligatorní, podoba bez něj zpravidla není možná).

Nelze vyloučit, že uvedené dnešní podoby se vyvinuly za spolupůsobení jiných zájmenných příslovcí, např. ekvivalentů deiktického tudy: z oblasti mezi Brnem a Mor. Krumlovem je hojně doložena forma tama (srov. Čižmárová, 2000, s. 406–407), která mohla mít vliv na vznik protějšku kama.

Mimo tento systém stojí zájmenné adverbium kde (s asimilovanou výslovností gde; tato podoba je téměř vždy v dubletě s obměnou hde, u níž byla ve stč. provedena změna g > h a která byla častěji zapsána u starší generace; srov. ČJA 5, 384 kdy, ČJA 5, 215 kdo).

Většina doložených podob má jen výše uvedený specifický význam, avšak formy kde/hde, kaj a kany (a také nemapovaná kam) mají význam širší, znamenají i „kam“ a „kde“ (viz ČJA 5, 370 kam).

3                 Bohatě diferencovaná je především Morava a Slezsko, v Čechách je situace nivelizovanější.

Základním výrazem pro sledovaný význam je kudy/kady, přičemž varianta kady je rozšířená více (třebaže se spis. jazykem se shoduje podoba kudy). Zaujímá většinu Čech (bez již. a jz. okraje a Roudnicka) a přilehlý okraj jz. Moravy včetně Znojemska, odkud přechází do vých. části střm. nář. a do vm. nář. Na Roudnicku a záp. Mladoboleslavsku je areál varianty skady, na jehož sz. okraji byla sporadicky zapsána i podoba skudy. Forma kudy se jako výhradní dokládá z Českobudějovicka (bez Doudlebska) a jz. okraje Čech, v dubletě s podobou kady pak byla zaznamenána především v záp. a sv. Čechách, řidčeji i jinde. Menší areál jejího výhradního výskytu je ještě na sev. okraji střm. nář. Na Plzeňsku se objevuje forma kedy, zcela ojediněle i kery. Změna d > r je však charakteristická především pro Chodsko, odkud máme doloženu podobu kury; podoba s -r- byla zachycena i na Těšínsku – keryndy. Ve střm. nář. je dominantní postfix -ma, který se na velkém areálu v již. a stř. části střm. nář. připojuje k základu kady- (kadyma), na menším sousedním areálu na centrální Hané pak k zá