ČJA

ČJA 5

37 auto (64)

pauk (ČJA 2, 57 pavouk)

pauz (ČJA 3, 125 pavuza)

1 M auto — áuto (to)

outo — ọuto 301–305, 308, 309, 313, 314

óto (to, hóto 623, 635–637)

2 Jak už bylo uvedeno, dvojhláska au splynula s dvojhláskou ou. Ta se na části zkoumaného území dále vyvíjela jako každé jiné ou. V střm. nářečích tedy došlo dále k monoftongizaci ou > ó. (V čuháckém dialektu proces ó > ú v případě výrazu óto nenastal, existují však varianty púz, púza.)

3 Změna au > ou se prováděla nejdůsledněji v jzč. nářečích v záp. Čechách, směrem k východu je stále vzácnější. V střm. oblasti je doložena jen z území mezi Boskovicemi, Třebíčí a Brnem, zde ovšem v následné mono

ftongizované formě óto. V středním pruhu Moravy je řídce doložena také podoba se zdlouženou náslovnou sa-
mohláskou, tedy áuto. Nářeční podoby na celém území ustupují variantě shodné se spis. jazykem.

4 auto SSJČ, sloven., pol., hluž.

5 auto Po 1, Ju 1–4, 6, 7, Ru 5 — autó m. Po 1 — autou Po 1 — automobil Ju 5 — auťák Ru 4 — outo Ru 2

7 Tutéž změnu dokládá výraz pók, viz ČJA 2, 57 pavouk. Tato podoba (pók z pouk, to z pauk) se vyskytuje na území střm. nářečí od řeky Svitavy na východ.

Vývoj skupení au lze sledovat také na výrazu pavuza, viz ČJA 3, 125. Z psl. * pa-on-zъ vznikly mj. nář. podoby pauz, pauza f., jež se dále hláskoslovně měnily v pouz, pouza, popř. pravidelnou obměnou v póz, póza f.

Varianty s diftongem ou (pouza) pokrývají rozsáhlé území střč. a přilehlých svč. dialektů (s centrem na Mladoboleslavsku a Královéhradecku), dále čm. a střm. nářečí zhruba od řeky Svratky na severovýchod bez jejich jižního úseku, tam ovšem byly zapsány obměny póz, póza, v čuháckém nář. typu púz, púza.