364      Srovnání ve smyslu shody:      je starý jako já (2607a)

                                                     utíká zajícem (2636)

1    M         jako

                   jak

s + instr.

2                 Hlavním prostředkem vyjádření srovnání ve smyslu shody nebo podobnosti (tj. srovnání ekvivalentního) je v nářečí, podobně jako ve spisovném jazyku, dvojice zájmenných příslovcí jako a jak. Jako je od původu adverbium od jaký, jak vzniklo zkrácením z jako (podrobněji srov. ČJA 5, 395).

Pro ztvárnění sledovaného významu se na části území užívá rovněž konstrukcí s předložkou s + instrumentál typu je starý se mnou (Pepík je velkej s Karlem, je starej s našim dědou).

3                 Používání srovnávacích obratů s jako a jak je vymezeno zeměpisně: v Čechách s malým výběžkem na Zábřežsko a v přilehlé záp. části Moravy (zhruba po linii Tišnov – Mor. Krumlov – Znojmo) dominuje výraz jako, na východ odtud jak. Východně od uvedené hranice je poměrně široká oblast dubletního výskytu obou výrazů (sev. úsek čm. nář., Boskovicko, široké Brněnsko, Moravskokrumlovsko); oba výrazy byly rovněž registrovány v kopaničářských nář., na hranici mezi vm. a slez. nář., na Těšínsku a Jablunkovsku, v Čechách pak rozptýleně ve vých. polovině svč. nář. a na Klatovsku.

Konstrukce s + instrumentál je charakteristická pro česká nářečí v užším smyslu; na Moravě byla zaznamenána jen zcela sporadicky.

Města se zpravidla shodují s nář. okolím, v sm. pohraničních městech se uplatňuje výraz jako.