360      Konstrukce co je to za člověka? (2637)

1    M         co je to za člověka?

co je to za člověk?

2                 Na mapě se sleduje rozšíření konstrukce co je to za + akuzativ (co je to za člověka?) nebo co je to za + nominativ (co je to za člověk?). Ve spis. jazyce se užívá vazby akuzativní. Jde o konstrukci ekvivalentní konstrukci s výrazem jaký: vazbou co za se ptáme na druh, např. jaký je to člověk? / jaký člověk to je? / co je to za člověka?

Jak uvádí V. Ertl (Co je to za člověka? NŘ 7, 1923, s. 1–15) pocházejí nejstarší doklady o vazbě co za z 1. poloviny 15. st. Někteří badatelé ji považují za germanismus (z něm. was für ein). Ertl ji vykládá nezávisle na němčině: dává ji do souvislosti s častým užíváním předložky za s akuz. po slovese být (tu jiného za příčinu nenie, že jest mrtvá viera; za právo jest při tom súdu, že…). Otázky typu „co je za příčinu, za právo?“ se časem staly rovnocenné otázkám „Jaká je to příčina? Jaké je to právo?“ A z pův. užití o věcech se přenesly i do otázek na osoby.

Vazba je registrována ve všech slovanských jazycích (kromě srbštiny a bulharštiny), a to zpravidla jako vazba nominativní (v hluž. ve formě što jo to do muža), ve slovenštině též jako vazba akuzativní (čo je to za stanica? ktovie, čo je to za človeka).

Původní je zřejmě nominativ, na akuzativní vazbu měla patrně vliv předložka za.

3                 Materiál vykazuje výrazné zeměpisné diference. Akuzativní konstrukce (co je to za člověka) je rozšířena v Čechách a v záp. polovině Moravy, konstrukce nominativní (co je to za člověk) je charakteristická pro východní polovinu Moravy (kromě mikroareálu na pomezí Slovácka a Valašska u jazykové hranice se slovenštinou) a pro Slezsko: hranici mezi oběma konstrukcemi tvoří města Litovel, Prostějov, Brno a Břeclav.

Situace ve městech se v podstatě shoduje s nářečním okolím; do mluvy mladé generace na východ od vymezené linie místy proniká vazba akuzativní.