ČJA 5

357      Substantivní doplněk: umřel jako chudák (2622)

1    M         (umřel) jako chudák

                   (umřel) jak chudák

(umřel) co chudák (coby ch. 142, 735)

(umřel) chudák

(umřel) chudákem

2                 Sledovaly se nářeční prostředky začleňující do věty substantivní doplněk k podmětu (doplněk subjektový) nebo k předmětu (doplněk objektový). V dotazníku byly příkladové věty typu umřel (jako) chudák / já jsem tam pracoval (jako) hlídač  / vzali si ho už (jako) chlapce. Sledovaly se různé způsoby vyjádření: pomocí spojek jako, co, substantivem bez jako nebo pomocí prostého instrumentálu.

Ve stč. býval substantivní doplněk shodný s určovaným substantivem vyjádřen bez jako (učiněn jest Hospodin útočišče chudému; neb jsem boha vežde pomocníka jměl), rozšířený byl doplněk vyjádřený instrumentálem (ukázal se novým člověkem; pohnal mě holomkem). (Hojný byl i doplněk v akuz. s předložkou za: chcem mužě za hospodu jmieti. Existuje omezeně i v současné češtině: vzal si ji za manželku; předložkové doplňky však nebyly předmětem výzkumu.) Doplněk s jako, který je dnes nejčastějším typem doplňku, v stč. teprve vznikal: v nejstarších dokladech proniká všude význam srovnávací (nebo jako proroka jej jmějiechu; aby jej pohonili jako holomka).

Pro vývoj substantivního doplňku byla charakteristická tendence odstranit z věty druhý nominativ, akuzativ apod. a odlišit tak doplněk tvarem od podmětu nebo předmětu – pomocí instrumentálu (zpravidla u neplnovýznamových sloves), spojky jako nebo pomocí předložkových vazeb. F. Trávníček (1956, s. 125) v této souvislosti mluví o adverbializaci doplňku.

Podobně jako ve spis. jazyce má i v nářečí substantivní doplněk nejčastěji podobu s jako (od původu adverbium od jaký): přišel domú jako mrzák, umřel jako válečnej invalida; vzali si ho hnet jako nemluvňe, já jsem ho znal jako študenta, porůznu se objevuje i zkrácené jak: umřél jak chudák; vzali si ho jag malého chlapca, znáł sem ho jag ogara.

Místo jako bývá v nářečí někdy výraz co, ojediněle coby (do svjeta sem se dostál co voják, umře cobi chudák; ona si ho vzala co vdofca). Není jasné, zda se mají tyto konstrukce hodnotit jako starobylé; Trávníček je opatřuje charakteristikami staré a lidové.

V nářečích dodnes žije shodný substantivní doplněk bez jako (náj ‚náš‘ Standa mladé kluk vodešel, deš von ležel uplné lazar f té nemocnice, já uš sem se narodila třeťi cérka, my zme to ďecka jedły; já sem si jé vzala vdofca).

Po některých slovesech, většinou neplnovýznamových, mívá substantivní doplněk podobu neshodnou: bývá v instrumentálu (sem zamňestnaní vážním, choďí na stavbu zedníkem, co sme se tam nahrali už dz’eckoma; zvoll ho starostó, voňi jé voznačili křečkem, ještě neplňičem jo pořád vedle ‚vedli ji jako neplniče‘, oňi si ju vzali ešče malú cérkú).

Stav ve městech nebyl zjišťován.

3                 Substantivní doplněk se spojkou jako je rozšířen po celém zkoumaném území, varianta jak byla porůznu registrována na Moravě, a to zejména v sev. úseku čm. nář., na Zábřežsku a Litovelsku, v úseku jižně od Prostějova, v již. polovině vm. nář. a na Vsetínsku. Doklady na doplněk se spojkou co pocházejí nejčastěji z vm. nář., řidčeji ze sev. úseku střm. nář., jen ojediněle pak z jiných oblastí českého národního jazyka. Na Moravě a ve Slezsku byl vzácně zachycen doplněk vyjádřený instrumentálem. Shodný substantivní doplněk bez jako je rozptýleně doložen z celé Moravy, soustředěněji byl zaznamenán na Vsetínsku a Uherskobrodsku.

4    Slovníkové doklady reprezentují způsob vyjádření substantivního doplňku.

co chudák  TK zast. a lid. (nesprávně coby), SSJČ kniž. a zast.

jako chudák  stč., Jg i SSJČ též jakožto, SSJ ako, též akožto arch., pol., hluž.

chudákem  stč., Db, MČ, sloven.

5    jako chudák Po 1, Ju 2–4, Ru 3 — jak chudák Ru 5 — chudákem Ru 3

Ši