ČJA 5
355 Porušení shody: naši dědeček zemřeli (2641)
vy byste to neuměli? (2640)
1 M naši dědeček zemřeli
náš dědeček zemřeli
2 Zjišťoval se zeměpisný rozsah porušování shody s cílem vyjádřit úctu. Tzv. plurálu úcty, tj. plurálových forem přísudku, případně přívlastku, se na části území užívá, je-li podmětem osoba, k níž chováme úctu; zpravidla jde o příbuzenské označení (tatínek, maminka, strýček, dědeček, kmotřenka, kmocháček, …) nebo o název osoby společensky výše postavené (farář, učitel, panímáma, pantáta, …). Plurál úcty byl sledován zvlášť u přísudku (dědeček zemřeli), zvlášť u zájmenného přívlastku (naši dědeček). Plurálu úcty dnes užívá pouze nejstarší generace. Největší rozšíření plurálové formy jsme zaznamenali u přísudku (mam’enka budú doma, oňi vám to povíja; stařenka Hrďinkova to říkávale, že se jim taťíneg nelíbijó; četka Zajdlerka idu na polo; velebny pan mje znaju; učitelka si sťežúvali). Přirozeně sem řadíme i plurálové formy přísudkového adjektiva při sponě (náš taťineg bl staři; maminka bl nemocňí; má maminka to mival ráďi; naša mac’ička byli dobřy).
Tvar rodu mužského živ. mívá přísudek i tehdy, je-li podmětem označení ženské osoby: našý stařenka nedávno umřeli, našy maminka byli stamotáť. (K oblastem, kde se rozlišují podoby pl. min. č. m. živ. a m. neživ./f., srov. ČJA 4, 430 byli a ČJA 4, 431 byly).
V některých nářečích bývá v množném čísle i zájmenný přívlastek, a to zpravidla ve tvaru rodu muž. živ. (naši ďedáček nedávno umřeli; naši stařenka už nechoďijó na Hostén; už umřeli moji mama), někdy však i u plurálového přísudku mívá přívlastek náležitou shodu v čísle jednotném (naša maminka tak mluvívali; moja stařenka dělali knofléki; naša stařenka só hodná; náž ďedečeg byli staří). Adjektivní přívlastek bývá vždy v singuláru, shoduje se s řídícím substantivem: stará maminka choďili.
Starší nář. literatura uvádí existenci plurálu úcty zčásti též z vých. a ojediněle z již. Čech; naším výzkumem zde však již nebyl zachycen.
3 Užívání plurálu úcty je omezeno na Moravu a Slezsko.
Typ náš dědeček zemřeli se vyskytuje zhruba na východ od linie Zábřeh–Boskovice–Brno–Mikulov, sporadicky je doložen též z širšího Novoměstska. Typ naši dědeček zemřeli byl zapsán ve východních úsecích nář. střm., ve většině nář. vm. (kromě již. úseku dolských nář., sev. části úseku kopaničářského a nejsevernějších oblastí Valašska) a jako převažující též v záp. úseku slez. nář.
Zejména ve vm. a slez. nář. se situace ve městech vymezené oblasti shoduje s nář. okolím.
4 Ve slovnících a mluvnicích jsme sledovali typ dané konstrukce, nikoli její konkrétní realizaci.
dědeček zemřeli sloven., pol. arch.
5 babička ďelajó vnóčatum po vúli Ju 6 — naši stařeček umřeli Ru 5
7 V podstatě na témž území (kromě úseku východně od řeky Svitavy mezi Boskovicemi a Brnem) se u nejstarší generace zachovává plurál úcty (plurálová podoba l-ového příčestí) při vykání (při oslovení, ve styku s osobami staršími, ale i neznámými, cizími, jazykově i společensky jinak zařazenými, výše postavenými): v ste bl f kostele, taťink? pane řiďici, pučl bste mňe lopat? pane faláři, dal bste mňe vobrázek? pane nadučitel, vi ste mňe neviděli? Mladší generace užívá v přísudku singuláru, i když v oslovení vykají: taťínku, vy byste to uměl udělat? (Plurálová forma je doložena též z následujících zahraničních lokalit: Po 1, Ju 2, Ju 4 a Ru 5.)
Ši