ČJA 5

354      Částice citové: vždyť, však, … (2608)

1    M         (vž)dyť — dit (dijt 304) — dy — dik

(f)šak (též 14, 421, šák 246, 639)

jenť (jent 448, 457, 460, jeť 135, 236) — jinť (inť 439, 455)

veď

2                 Na mapě jsou zachyceny nejčastější uvozovací částice, které se objevují v citově zabarvených větách s intonací zvolací, tj. ve větách typu např. Vždyť my přijedeme! Však on přijde!

Vedle částic vždyť, však, shodných se spis. jazykem, byly zachyceny také dialektismy jenťveď. Podoby dyt, dyk, dyjinť představují hláskové obměny.

Částice vždyť byla utvořena ze spojení adverbia vždy (to ze stč. zájmena veš a sufixu -dy) a formantu . Nejčastěji byla zachycena v hláskové obměně dyť, která vznikla zjednodušením náslovné souhláskové skupiny vžd- na pouhé d-. Varianty dytdy jsou pak výsledkem jednak ztvrdnutí koncového , jednak jeho odpadnutí, vyloučit nemůžeme ani analogické přiklonění k výrazům jako např. hned, tady. Obměna dyk mohla vzniknout buď kontaminací podob ()dyť(v)šak, nebo analogií podle variant adverbií jako zasek, kamsik, kdysik.

Částice však (fšak) je pokračováním stč. příslovce všako (< od kmene zájmena veš). Odpadnutím náslovného v vznikla podoba šak.

Částice jenť byla patrně utvořena ze spojení jen a formantu (podobně jako u slova vždyť). Obměna jinť je pak důsledkem úzké výslovnosti e a jeho úplného přiklonění k samohlásce i. Úzká výslovnost byla způsobena patrně vlivem hláskového okolí (palatální jť). Nelze vyloučit, že k této změně e > i mohlo dojít analogicky např. podle slova jiný.

Částice veď je od původu partikulizovaný tvar 1. os. sg. ind. préz. vědě (od slovesa věděti), jenž byl vedle tvaru viem běžný až do 16. stol. Tato byla částice zachycena na jv. Moravě v návaznosti na slovenštinu.

Uvedené částice spolu s větnou intonací vyjadřují různé odstíny citového zaujetí, např. částice vždyťveď nesou rys netrpělivosti a rozmrzelosti, částice však výpověď výrazně zdůrazňuje. V některých případech si mohou běžně konkurovat, např. dyť sem to pravíl / šak sem to pravíl.

3                 Nejrozšířenějšími částicemi v citové zabarvených větách se zvolací intonací jsou částice ()dyť(v)šak. Částice ()dyť je rozšířena téměř na celém území našeho národního jazyka. Na východ od linie Nová Paka – Hradec Králové – Ledeč nad Sázavou – Jindřichův Hradec se navíc objevuje částice (v)šak.

Zatímco obměna dyt byla převážně jako dubletní zapsána v záp. části jzč. nář. s přesahem do oblasti střč. nář. až k Praze a odděleně též v již. polovině střm. nář. (tzn. jak v Čechách, tak i na Moravě), varianta dyk se jako dubleta objevuje jen na území Čech, a to na záp. okraji střč. nář. a v širokém středním Polabí, obměna dy je pak charakteristická téměř pro celou oblast slez. nář.

Částice jenť s obměnou jinť jsou typické dublety pro Doudlebsko, širší Českobudějovicko a jz. Jindřichohradecko. Na již. Vsetínsku a širším Uherskobrodsku byla zapsána částice veď.

Města se většinou shodují s nář. okolím.

4    dyk  SSJČ ob.

jenť  SSJČ nář.

veď  jen nář.; stč., Jg, sloven.

 

však  Jg, SSJČ hovor., sloven,

vždyť  Jg dyť, SSJČ

5    diť Po 1, Ju 1, 2, 4, Ru 2, 4 — dik Ju 1–3, Ru 2–4 — dy Ru 1 — šak Ju 2, 4, Ru 3, 5

Ko