Ve stč. měly předložky k (s dativem) a do (s genitivem) shodný směrový význam: ukazovaly na osobu (místo, předmět), k níž směřuje děj (Mezek poslal jest posly k ciesařovi; jděte do kupcóv).

V dnešní spis. češtině a ve většině našich nářečí se v tomto významu užívá předložka k (odešel k lékaři, někdo k nám jde), pouze v nář. slezských předložka do (šel do pekaře). Tento stav je podporován blízkostí polštiny (iść do brata = jít k bratrovi), v níž předložka k ve směrovém významu začala ustupovat před do už od pol. 16. stol.

Při výzkumu se sledovaly také věty se zájmenem (typ šel k němu × do něho), které zde nemapujeme. Je třeba uvést, že se shodně s typem šel do pekaře dokládají ze slez. nář., mají však menší rozsah.

3                 Typ šel do pekaře je územně omezen na slezská nář. (s výjimkou jejich již. okraje). Ostatní území, tj. celé Čechy a Moravu, pokrývá typ šel k pekaři.

4    šel do (pekaře)  stč., Jg, pol.

šel k (pekaři)  stč., Jg, SSJČ, sloven., hluž.

5    šel do pekaře Po 1 — šel k pekaři Po 1, Ju 2, Ru 3, 5

Km