349      Částice výzvové: ať, nech, … (2614)

1    M         ať (at 307, 508, 673, ajť) — hať

nech (též 502, ňoch 801, nechať 731, nechť 681, 701, 67, nešt 106, neč 137, 644)

až (ež 809)

2                 Předmětem výzkumu byly částice užívané při nářečním ztvárnění tzv. opisného imperativu. Ten se tvoří spojením částice + indikativu préz. Ve spis. jazyce se užívá částic ať, méně často kniž. nechť, v nářečí navíc částice až. Opisný imperativ nahradil původní imperativ 3. osoby (jednoduchý), dochovaný dosud v křesťanských rčeních a pozdravech (naděl pánbůh, zaplať pánbůh, pozdrav pánbůh) a v modlitbách (přijď království tvé).

Pro tzv. opisný imperativ (ať nezlobí) se v nářečí používají částice ať (s hláskovými variantami ajť, hať), nech (s variantami nechať, nechť, ňoch, nešt, neč) a až (ež) ve spojení s indikativem préz.

Ať vzniklo jako větná spojka ze spojení spojky a + ti > ať/ati: původ tohoto ti se většinou vykládá jako příklonný dativní tvar zájmena ty, a to v důsledku oslabování jeho významu. Spojkou ať se připojovaly věty smyslem přací nebo účelové. V této funkci se ať udrželo do dnešní doby, a to zvláště po větách s imperativem: řekni mu, ať to schválí; pochval ho, ať je veselý; přijď, ať jsme všichni aj. Časem se ať stalo částicí, která ve spojení s indikativem prézenta signalizovala to, co mluvčí chce, co si přeje: Ve spojení s 3. os. sloves akčních vyjadřuje zpravidla výzvu mluvčího k třetí osobě: ať vstoupí; ať (se) nezlobí a nahrazuje tak původní imperativ jednoduchý: vstupi(ž). (Ve spojení s 2. os. vyjadřuje zpravidla výzvu + varování (výhrůžku, výstrahu): ať přijdeš včas; ať se nenachladíš, ve spojení se všemi osobami, jednoznačně však s 1. os., označuje přání: ať nepropadnu; ať se uzdravím.) Hlásková podoba hať je výsledkem připojení protetického h-, srov. ČJA 5, 246.

Částice nechť (nechať) vznikla stažením imperativu nechej (nechaj) + spojky ať: nechaj + ať > nechajť/nechať > nechť > nech (nech mohlo rovněž vzniknout přímo zkrácením z imper. nechaj).

Nářeční podobu až je možné vykládat ze spojení a + že, v němž že podle Trávníčka mělo původně význam „hle“. (Sufix -ž měnil syntaktickou roli slova; ze slučovacího spojení tak vzniklo souvětí.) Je to však výklad sporný.

3                 Na převážné části území českého nár. jazyka je rozšířena částice ať (ve Slezsku představuje novější vrstvu), na Boskovicku a Vyškovsku v hláskové podobě hať. Většinu vm. nář. (kromě záp. okrajů) spolu s částí Holešovska a nářečí slezská charakterizuje částice nech (ve slez. nář. něch). V úseku mezi Opavou a Ostravou, na Těšínsku a rovněž na Valašsku byla zapsána částice až.

Situace ve městech je v podstatě shodná s nář. okolím.