ČJA 5

346      Podmínkové věty ireálné

a) věty s kdyby ne (2601)

b) věty s by – by (2600)

1    M         a)  kdyby ne (toho horka), (bylo by dobře)

b) by (víc jedl), byl by (silnější)

2                 Sledovaly se souvětné typy, kde věta hlavní vyjadřuje, co by nastalo, kdyby se nedostávalo toho, co vyjadřuje vedlejší věta.

V dotazníku byly na sledované typy vět uvedeny tyto příklady: nebýt toho horka, bylo by dobře; kdyby nebylo toho horka, bylo by dobře.

Ve spisovném jazyce a v našich nářečích jsou možné vedlejší věty vyjadřované se spojkou kdyby a se záporným slovesem existenciálním v určitém tvaru: kdyby nebylo horka, bylo by dobře nebo s vedlejší větou infinitivní nebýt toho horka, bylo by dobře.

Z části zkoumaného území se však navíc dokládá také souvětná konstrukce, kde ve větě vedlejší došlo k elipse slovesa být a po spojce kdyby zůstaly jen záporné částice ne, ni a gen. substantiva, tedy např. kdyby ne toho horka, bylo by dobře; kdyby ni maminky, neměli bychom oběda.

V literatuře tento poslední typ nebyl dosud popsán.

 

Sledovaly se též ireálné vedlejší podmínkové věty s prostým kondicionálem (bych, by, bys’c’e, …), bez složené spojky kdyby. Ve spisovném jazyce a v našich nářečích je běžný typ se spojkou kdyby, tedy např. kdyby to věděl, nešel by tam. Z okraje slezských nářečí je vzácně doložena souvětná konstrukce s nesloženým kondicionálem ve větě hlavní i vedlejší (by to věděl, nešel by tam).

Tento typ vedlejších vět existoval rovněž v starším českém jazyce, ale od konce 14. stol. začal být zatlačován, dnešní spis. jazyk jej už nezná.

V dotazníku byl uveden příklad by víc jedl, byl by silnější × kdyby víc jedl

Náš výzkum přinesl poměrně dostačující materiál. Protože však jde o konstrukce, na které se nelze přímo dotázat, a bylo třeba spoléhat jen na zápisy ze spontánních promluv a protože jde o jev naprosto reliktní, zatlačovaný běžnými vedlejšími větami s kdyby, z některých lokalit doklady schází.

3                 Z celého teritoria našich dialektů se dokládají jen první dva typy vedlejších podmínkových vět (kdyby nebylo horka, bylo by…; nebýt toho horka, bylo by…). Typ kdyby ne toho horka je územně omezen, pokrývá v podstatě celá vm. nářečí (vyjma kopaničářských dialektů), úzký vých. okraj střm. nářečí a slez. nářečí.

Vedlejší podmínkové věty s prostým kondicionálem (by víc jedl, byl by silnější) máme doloženy nejčetněji z vých. podskupiny slezských dialektů a z Hlučínska. Jinde jsou naprosto ojedinělé.

4    a)   kdyby ne (toho horka)  jen nář.

 

b)   by (víc jedl, byl by silnější)  stč., jen nář.

5    a)   (g)dibi nebilo Po 1, Ju 1–3, Ru 3, 4 — nebejt tí zimi, nebejt ten hic       Ju–3, Ru 3, 4 — dibi né teho Ru 5 — da néňi Ju 1, 2

 

b)   dibi — (tak) bi Po 1, Ju 2, 4, Ru 3, 5 — bi — da (bilo bi lepši, da
      seďeli doma) Ju 5

Bh