ČJA 5

344      Příčinné věty: protože, … (2604)

1    M         protože (prutuže)

poňevadž (pač, poňivadž 117, 506) — poňevádž (páč, poáč)

lebo (nebo)

bo

N          že, když, jelikož

2                 Zjišťovaly se základní, územně omezené spojovací prostředky sloužící k vyjádření příčinného (důvodového) vztahu v souvětích, kde vedlejší věta říká, z čeho vyplynul děj věty řídící, co jej vyvolalo a proč platí. Náš výzkum se omezil na ty případy, kdy věta hlavní předcházela větě vedlejší.

Ve spisovné češtině se zde uplatňují spojky protože, poněvadž, že, když, jelikož, ježto. Poslední dvě jmenované jsou knižní až archaické, spojka poněvadž je poněkud knižní. Spojky kdyžže jsou hovorové.

Ve stč. jazyce byly základními prostředky spojky neb(o)že. Pozdější jsou protože, jelikožježto.

Spojka poněvadž se vyvozuje z odkazovací platnosti (pův. *po-n-je-vad-že). Slovo bo bylo v psl. příslovcem i spojkou. Spojka že pochází ze staršího ježe, jež, že, . Složená spojka protože vznikla splynutím odkazovacího příslovce proto se spojkou že.

V dotazníku se jako příkladová nacházejí dvě souvětí: mnoho na tom nevydělá, protože to lidé nekupují; odejel, protože se mu u nás nelíbilo. Ve výčtu spojovacích prostředků jsou uvedeny protože, poněvadž, neb, neboť, lebo, bo. U spojek protožeponěvadž měli explorátoři zvlášť sledovat, zda jich užívají i příslušníci dobře uchovávající tradiční dialekt.

Ve funkci příčinných spojek bylo vzácně doloženo také vícevýznamové že, (k)dy(ž). Oba prostředky byly zachyceny porůznu téměř na celém území, protože je však nelze územně vymezit, nebyly mapovány.

Překvapivě se dokládá také knižní spojka jelikož. Ta nachází poměrně hojné uplatnění i v současné spisovné češtině a nepochybně odtud proniká též do nářečních promluv. Naproti tomu se v našich dialektech vůbec neužívá spojek neb, neboť.

3                 Pro celé Čechy jsou charakteristické spojky dvě, a to protožeponěvadž. V sev. polovině přitom poněkud převládá poněvadž, na sev. okraji je tato spojka takřka výlučná, téměř v celých svč. nářečích ji nacházíme v obměně poněvádž. Její výskyt je v podstatě omezen na Čechy, dosahuje staré zemské česko-moravské hranice. Na Moravě není obvyklá.

Naopak na již. polovině Čech je běžnější spojka protože, na jižním okraji je to spojka převládající. Ve středu Čech obě spojky koexistují. Přesněji vymezit jejich hranici není možno.

Na Moravě se většinou jako nedubletní vyskytuje spojka protože; ta se ve vm. dialektech střídá s lebo (řídce i s nebo). Užití spojky bo je omezeno na nářečí slezská. U nich je výraz protože ojedinělý a charakterizuje projevy interdialektické povahy.

V městské mluvě dominuje univerzální spojka protože, byla zachycena jako jediná i ve městech v oblasti vm. a slez. dialektů.


4    protože  stč. též protož, Jg i proto že, protož, SSJČ, sloven. pretože (i keďže), hluž. přeto(ž)

poněvadž  stč. též poňavadž, poňvadž, poňadž, poniž, Jg i poňavadž, SSJČ, sloven. zastar. poneváč, pol. ponieważ

 

nebo  stč. též neb, nebť, neboť, Jg i neb, sloven. lebo

bo  stč. jediný doklad (pol. albowiem kniž.)


5    lebo Ru 5 — nebo Ru 4 — poňevač Ju 4, Ru 2 — poňeváč Ju 2, 4 — protože Po 1, Ju 1, 2, 4, Ru 2, 3

Bh