343      Podmínkově přípustkové věty: i kdyby, … (2603)

1    M         i (g)dyby (e debe, he debe, aj(i) dyby, baj dyby 721, 722, i diž bi 207, 214, 225, 255, 306, 325, 326, 332, 337, 439) — dyby i, dyby aj

aj kebi 755–757

choďby (choby 803, 808, chojby 815)

bárbi aj 732, 733, 735 (bar aj 732)

třeba bi 123, 228, 311,420

N          (g)dyby hned, už, nakrásňe, krásňe, teď, ňeskaj, zaraz, včil, třeba hned, už

2                 Podmínkově přípustkové věty vyjadřují okolnost předpokládanou (ne jako překážku), za níž se ještě uskuteční děj věty řídící. Děj věty hlavní by se realizoval, i kdyby nastal nebo nenastal děj věty vedlejší. Někdy se mluví o „zdůraznění podmínky“.

Ve spis. jazyce se ve větě vedlejší uplatňují spojovací výrazy i kdyby, v hovor. jazyce a kdyby, jako knižní prostředek se objevuje byť. Ve stč. jazyce se v těchto větách užívalo by, někdy s vytýkacím i v postavení za by (by i), někdy s a před by (a by). Spojka kdyby je poměrně pozdní (proniká od 15. stol.), vznikla spojením adv. kdy s kondicionálovým by.

V dotazníku je u příslušné položky uvedeno příkladové souvětí i kdyby hned zapršelo, už nebude dobrá úroda a očekávané spojovací prostředky i kdyby, kdyby i, kdyby krásně, choťby. Výzkumem byly kromě nich zachyceny spojovací výrazy další, a to bárby, i když by, kdyby i, aj kdyby, kdyby aj, keby aj. Upozorňujeme na protiklad slovosledný i kdyby × kdyby i. Na mapě nesledujeme rozdíl i kdyby × aj kdyby, územní rozsah spojky aj, viz ČJA 5, 334.

Vedle i kdyby se nepříliš často užívá též spojení i když by. V našich zápisech se vyskytuje zejména z oblasti Čech, ale možné je i na Moravě a ve Slezsku. Na mapě jsme je pro malý počet zapsaných dokladů nemohli zakreslit.

Neobligátně bývá užito spojky kdyby s některými adverbii, např. kdyby hned, k. včil ‚teď‘, k. třeba hned, k. už ‚hned‘, k. nakrásně, k. zaraz, k. něskaj. Dokladů na uvedené typy vět s adverbii máme poměrně málo a nevytvářejí kompaktní celky, také proto je nemapujeme.

Spojení dyby krásně, dyby nakrásně máme doložena zejména z svč. nářečí a ze širšího Klatovska, spojení dyby hned převládá v jzč. dialektech a na Moravě. Ve vm. a slez. dialektech se uplatňují i spojení dyby už, d. zaraz, d. včil.

Výslovnost spojky kdyby je přirozeně gdyby (gdibi), ale častěji také zjednodušeně dyby (dibi). Mezi oběma hláskoslovnými variantami nelze vést hranici, rozdíl proto není mapován.

3                 Hlavní nářeční diference u podmínkově přípustkových vět spočívá ve využití spojovacích výrazů i (k)dyby × choťby. Hranice mezi oběma prostředky probíhá zhruba ve shodě s hranicí slezských nářečí. Spojka choťby je charakteristická pro slezská nářečí a její územní rozsah se kryje s přípustkovým choť, srov. ČJA 5, 342.

Na ostatním území převládá výraz i dyby, v oblasti výskytu slučovací spojky a(j)i (srov. ČJA 5, 334) běžně také aj dyby. Spojení i kdyby je obvyklé rovněž ve Slezsku, ale jako prostředek charakteristický pro mladší nář. vrstvu.

Jen velmi zhruba lze vymezit slovosledně obměněnou variantu dyby i, dyby aj. Ta se soustřeďuje zejména do záp. skupiny jzč. nářečí (dyby i) a pak hlavně do vm. dialektů zejména od Vsetína na jih, poněkud častěji je doložena ještě z centrální skupiny střm. nářečí (dyby aj).

Zápisy výrazu bárby aj jsou z vých. okraje již. Slovácka, výraz aj keby pochází z Kopanic.

Spojovací prostředek třeba by máme doložen jen vzácně ze záp. Čech.

Mluva ve městech se v podstatě neliší od venkovského okolí, ve Slezsku je vedle choťby (u starší generace) běžně i kdyby, aj kdyby.

4    Většina zde uváděných výrazových prostředků jsou jen nářeční. Dále uvádíme jen ty, které lze doložit z literatury.