ČJA 5
341 Závislé zjišťovací otázky: jestli, či, … (2606)
jestli (jesli, ješli, ješle, jesi, ješi, lesťi, lešči, lesi, esi, es, eši, eži, estli, esli, esle, ešli, ežli, eli, ezli, elizli, asi, asli)
2 Závislé zjišťovací otázky vyjadřují v souvětích vlastní obsah toho, co je ve větě řídící označeno jako otázka, výzva k odpovědi, nedostatek vědomosti o něčem apod. Ptáme se jimi na platnost nějakého obsahu, žádáme jeho potvrzení nebo popření.
Ve spisovném jazyce se v těchto vedlejších větách užívá zejména spojek -li, zda, zdali, v mluvených projevech také spojky jestli. V starším jazyce převažovaly částice -li (někdy s apokopou samohlásky i, tedy -l) a zda (za, azda, zali, zdali).
V dotazníku se nachází jako vzorové souvětí nevím, zda už dostal ty peníze, ve výčtu možných spojovacích prostředků jsou uvedeny následující: jestli (esli, eši), -li, či.
Na celém zkoumaném území je základní spojka jestli značně hláskoslovně obměnována. My ji na mapě uvádíme jen v této jediné podobě.
V Čechách jsou nejběžnější varianty jesli, jesi, obměny esli, esi se zde soustředěněji vyskytují zejména
na okrajích, ty jsou dále obvyklé
místy ve střm. dialektech (tady běžně vedle formy eši). Z Chodska pocházejí
ještě zápisy na formu asi, asli.
Na Moravě je situace pestřejší. Ve vm. dialektech dominuje forma lesti, zvláště na Holešovsku v obměně lesi (lesy). Hojností forem je charakteristická oblast slezských nářečí. Vedle spojky esli byly zachyceny ještě další obměny: eši (zvláště z ostravské podskupiny), ešli, ežy (zejména z Hlučínska), ježli (eźli, eśli), jeśli (z přechod. pruhu nářečí česko-polských) a ežli i eli (z Opavska). Starší literatura dokládá ze Slezska dokonce obměnu elizli.
Ze střm. nářečí vedle ješli,
ešli (na Brněnsku a Boskovicku) pocházejí také varianty jesle, esle, ešle, es (ze středního úseku střm. náře-
čí); tu jde o obměny s realizací hanácké změny y > e po souhláskách s, l, srov. ČJA 5, 50. Z nářečí znojemského typu máme doloženy formy esl, jesl,
popř. eslә, tedy doklady na vcelku pravidelnou redukci samohlásky
i v slabice li, srov. ČJA 5,
81.
3 Jak již uvedeno, užívá se na celém zkoumaném území různých obměn výrazu jestli. Na větší části vm. dialektů existuje také příklonné -li (dokládá se i z již. okraje Opavska), jež se dále vyskytuje ještě ve vých. okraji svč. nářečí a na přilehlém Zábřežsku, zcela ojedinělé jsou zápisy ze sev. Čech a z jzč. dialektů. Částice či je hojněji doložena z vých. části Slezska a pak zvláště ze sev. poloviny vm. dialektů.
Nikde nebyl zaznamenán souvětný typ se zda, zdali.
4 či SSJČ zastar., sloven., pol. czy
jestli stč., Jg, SSJČ ob., pol. jeśli
-li stč., Jg, SSJČ
5 jestli Ru 4 — jesli Po 1, Ju 2, Ru 1, 3, 4 — jesi Po 1, Ju 2, 4, Ru 2, 4 — estli Ru 2 — esli Ju 1–4, Ru 5 — esi Ju 1, 2, Ru 4 — ešli Ru 3, Ju 6 — eši Ru 2