340      Podmínkové věty reálné: -li (2599)

1    M         -li

-(j)i

2                 Položka byla zaměřena na vedlejší věty s pův. částicí -li Jde o věty vyjadřující podmínku reálnou, jejíž uskutečnění mluvčí předpokládá.

Ve spisovném jazyce je tento podmínkový vztah vyjadřován příklonným -li nebo spojkou jestliže, hovor. též jestli.

Podmínka s doprovodným odstínem časovým se vyjadřuje také větou s když, jak.

Podmínkové věty s -li vznikly ze samostatných zjišťovacích otázek a byly už od počátku historické doby hojné. Původ příklonné částice -li ve funkci spojovacího prostředku se vykládá z interjekční (náladové) partikule. Částice se v nich klade za slovesný tvar v indikativu.

V nejstarších dochovaných textech měl tvar 3. os. sg. slovesa býti s příklonným -li větnou platnost a vlastní vyjádření podmínky mělo
formu obsahové věty, např. jest-liť to, že chlap snide, tobě s sbožím žena příde. (V nář. je podobný stav doložen, srov. např. esli je, že se urodí,
budeme mít čím krmit.) Výraz jest-li později splynul se spojkou že a vytvořil spojku jestliže. V našich tradičních dialektech žije tato složená
spojka jen v podobě bez že.

V dotazníku bylo u příslušné položky uvedeno jako příkladové souvětí bude-li chléb čerstvý, kup jej a do výčtu se dostaly některé možné spojovací prostředky: -li, -(j)i, jestli, lesti, když, jak.

Základní dokladový materiál byl získán ze spontánních promluv, u tohoto souvětného typu bylo však poměrně snadné navodit takový kontext, aby mluvčí zformulovali příslušné podmínkové souvětí, odpovědi tedy pocházejí téměř ze všech zkoumaných lokalit a jsou vcelku spolehlivé.

Mapa postihuje jen nář. příznakový, regionálně omezený prostředek -li. Vedle něho ovšem zpravidla koexistují ještě prostředky další, namnoze shodné se spis. jazykem (zejména jestli, jak, když). Na části zkoumaného území se spojka -li realizuje jako pouhé -i, před samohláskou často jako -ji.

Pro celou zkoumanou oblast je společný spojovací prostředek jestli. Ten podléhá nejrůznějším hláskoslovným obměnám, jež jsme nebyli s to graficky zachytit, viz podrobněji ČJA 5, 341. Spokojujeme se proto s jejich výčtem a s hrubým geografickým vymezením.

Nemohli jsme postihnout územní rozsah spojek když a jak. Soudíme, že pokrývají téměř celý zkoumaný region (spojka když je však např. ve Slezsku naprosto ojedinělá, navíc se realizuje jako dy), ale explorátoři se s nimi jako s méně častými setkávali jen zřídka a patrně jako nářečně nepříznakové, a tedy pro náš výzkum méně zajímavé, je nezapisovali.