ja(k)pa(k), j. teprve, j. ešťe (jak 126, 151)

kera(k)pa(k) 303, 321, 337, 405 (kerakš 421, 457)

(g)depa(k), g. teprve (gdež 256)

kór, kor (kor potom, kor ešťe, kor teprve; nakor, nakort 241, kort 307, 331, 06, kórt 324)

né tak (ne tak, ně tak, ňi tak 721, 804, 813–817, ňi tag bože 803, njé tak 755, ňo tak 801, ne tak ešče, ňi tag
ešče 806, 807, ňi tam)

(a) né to (ne to, ňe to; njé to 755, ne to ešče 643, 750, 812; ne, ňe, né, ňi 669, 670, 710, 729–731, 733, 756,
811, 821, ne potom 706, ne ešče 641, 667, ňi ešče 805, 807, ne aby 669, 670, 710, 729–733, 756, ňe žeby
820, ňi aby 810, ňi žeby 802, 807, 810, 811, 818, 820)

ňe (ňi) to bože (ešče)

2                 Sledovaly se prostředky k vyjádření stupňovacího vztahu zvláštního typu, kde totiž první, záporná věta sděluje, že nelze udělat něco snadného, a druhá pak vyjadřuje, že přirozeně nelze udělat ani něco obtížnějšího. Neplatí A, tím méně by mohlo platit B.

Ve spisovném jazyce bývají tu nejběžnějšími spojovacími výrazy natož, což teprve, tím méně, tím spíše, jako poněkud zastaralá jsou hodnocena slova neřkuli, nercili.

V dotazníku bylo na sledovaný typ souvětí uvedeno příkladové souvětí nemohu chodit pomalu, natož abych běhal a možné spojovací prostředky natož abych, natoť abych, nechať by, ňi tak by, ne to, neřkuli.

Tento typ stupňovacího vztahu je v promluvách velice vzácný. Materiál zde představený byl z velké části získán návodnými otázkami, nicméně se ukázalo, že dobře doplňuje doklady ze spontánních promluv, odpovídá skutečnému stavu a že poskytuje poměrně přesný obraz o územním rozčlenění příslušných prostředků běžně užívaných.

Nevylučujeme ovšem, že vedle námi zapsaného prostředku, tj. prostředku zpravidla nejobvyklejšího, existují v jednotlivých lokalitách ještě další způsoby vyjádření, namnoze ty méně běžné. Platí to zejména o kór, jakpak, kdepak. Máme také za to, že mapované prostředky mají často daleko větší rozšíření, než ukazuje náš výzkum.

Uvedený vztah bývá mezi větami, kde v druhé větě většinou stává kondicionál (s aby, ve Slezsku i s žeby), např. nemůže chodit, natož by (aby, žeby) běhal. Protože se v druhé větě sloveso opakuje (netančím s pěkným chlapem, ne tak že bych tančila s ožralou), běžně se vynechává. Tak vznikly konstrukce netančím s pěkným chlapem, ne tak že bych s ožralou nebo netančím s pěkným chlapem, ne tak s ožralou. Tuto konstrukci lze považovat za větu eliptickou (ne tak že bych [tančila] s ožralou, ne tak s ožralou).

Základní prostředek bývá zesilován různými adverbii, např. jak potom, jak pak, jak tam, jak teprve, jak ještě. Jejich výskyt však patrně není zachycen v úplnosti, proto jsme je na mapě nesledovali. Zejména v záp. Čechách bývá před copak, kdepak, kterak předsunuta spojka a (a copak, a copak teprve, …), na Moravě bývá takto užívána spojka a také před ne tak, ne to. Tyto případy nejsou mapovány. Z Moravy a ze Slezska pocházejí ojedinělé doklady i na samotné ne, ni (proti většinovému ne tak, ni tak: nejdu s maminkou, ne s chlapcem; nejdu s maminkou, ne že bych s chlapcem); omezili jsme se jen na výčet těchto případů v oddíle 1 M.

Repertoár výrazových prostředků k vyjádření sledovaného odstínu stupňovacího vztahu je pestrý; kromě ustrnulých slovesných tvarů často se uplatňují nejrůznější spojení s adverbii, zájmeny, s částicemi. Mnohé prostředky se vyskytují v řadě obměn (např. kor, kór, nakort; k(t)erak, kerakš; nechcilijá, nechcijá, nechcili). Pozoruhodné je téměř závazné spojení se substantivem pokleslým na citoslovce (ne to bože). Zaznamenané prostředky jsou vesměs domácího původu, výjimkou je dialektismus kor (kór), přejatý z němčiny.

3                 Zejména v Čechách je běžná dubletnost výrazových prostředků, areály jsou však poměrně kompaktní a zřetelně vymezené.

Velký územní rozsah má spojovací výraz natož, shodný se spis. jazykem. Podoba natož pokrývá větší část svč. a střč. nářečí a přilehlou jz. Moravu po linii Svitavy – Moravský Krumlov – Znojmo. Převažuje také v mluvě měst v Čechách, na záp. polovině Moravy a v sm. pohraničí. Varianta natoť je dominantní ve dvou menších areálech, a to jednak mezi Mladou Boleslaví a Novou Pakou, jednak na širším Benešovsku, odkud zasahuje úzkým výběžkem téměř až k Slavonicím. Spojení nato se vyskytuje roztroušeně zejména v Podještědí a vých. od Slavonic.

Rozsáhlé teritorium zabírá spojovací výraz ne tak (ve Slezsku v obměně ně tak, ni tak); převládá na Moravě a ve Slezsku zhruba od linie Litovel–Prostějov–Boskovice–Brno–Mikulov směrem na východ. Ve Slezsku se rýsuje areál s ustáleným spojením ně to bože (zvláště na Hlučínsku a Frýdecku-Místecku). Již. podskupina slez. nářečí s přilehlým okrajem Valašska a část Břeclavska se vyděluje spojením ne to. Ve vm. a slez. nářečích se uplatňuje při vyjadřování sledovaného vztahu též samotná záporka ne (ně), její užití nevytváří územní oblasti, proto není na mapě zakreslena, srov. 1 M.

V části jzč. dialektů, zejména na Klatovsku a Strakonicku, a v svč. nářečích se většinou užívá ustrnulého slovesného tvaru neřkuli, v svč. dialektech porůznu též nercili. V Podkrkonoší byl zachycen také výraz nechcili; ten se hojně vyskytuje rovněž na Zábřežsku, Litovelsku, Boskovicku a již. od Brna. Jeho různé obměny se dále uplatňují v rozsáhlém středním severojižním pruhu od Šumperka až téměř k Mikulovu. Na záp. a sev. Brněnsku převládá forma nechcelijá, na Prostějovsku nechca, na sv. od Boskovic pak nechtíc (příp. nechtíca). Ze záp. a jz. okraje Opavska pocházejí doklady na spojení něchať (se), např. něidu na zahradku, něchač se na polo.

Velkou oblast vytváří v záp. Čechách výraz copa(k); na širším Plzeňsku a Klatovsku, ve střed. Čechách zvláště mezi Prahou a Kolínem a na záp. Moravě mezi Novým Městem na Moravě a Třebíčí je častý též výraz ja(k)pa, řidčeji i (k)depa(k) a k(t)erak(pak).

V již. Čechách s přesahem do střed. Čech (roztroušeně též jinde) bylo zachyceno slovo kór a zhruba ve vých. polovině jzč. nářečí se vyskytuje výraz což (což potom, což pak, což ještě).

Jak už uvedeno, v mluvě měst dominuje výraz natož, jinak na vých. Moravě se města jazykově do značné míry shodují s venkovským okolím. V českých městech byl zapsán též výraz kór i mimo oblast výskytu v tradičních dialektech a ojediněle také spojení a (j)eště (aby) (to není mapováno).

4    Většina spojovacích prostředků zachycených v nářečích nemá přímé paralely ve spisovném jazyce. Uvádíme jen ty, které bylo možno doložit
z příslušné literatury.

což  SSJČ což teprve

nato  SSJČ

natoť  SSJČ též nadtoť zast.

natož  SSJČ též natožpak, nadtož zast.

nercili  (stč. též nerci prostě stupňovací vztah), SSJČ též nerci zast. a nář.

neřkuli  (stč. prostě stupňovací vztah), SSJČ též neřku poněkud zast. a ob.

5    natož Ju 3 — a gde Ju 1, 2 — gde Ju 1 — jak Ju 2 — a gdepak Ju 3, Ru 4 — co(š) pak Ru 3 — načto Ru 3 — kamoli Ru 4 — a kamoli Ju 1, 2 — né Ru 5

Bh