338      Vylučovací poměr: jinak, nebo, … (2598)

1    M         nebo (nebo jinák 155, 221, nebo jináč 321)

lebo

abo (albo 832)

bo (bo ovak 810)

ovak

(j)inak

(j)ináč

2                 Zjišťovalo se užívání nář. spojovacích prostředků ve zvláštním typu vylučovacích souvětí (blízkých dů-
sledkovým), v nichž druhá věta vyjadřuje, co by bylo důsledkem nesplnění toho, co se říká ve větě první. První
věta tohoto souvětného typu má rozkazovací, popř. přací význam. Spisovný jazyk v těchto případech disponuje
spojkou nebo, příslovci jinak, sice.

Ve stč. se v druhé větě uplatňovaly spojky nebo, anebo a příslovce jinak, často docházelo také ke spojení nebo + jinak, zcela ojediněle je doloženo užití adv. obak.

V dotazníku bylo jako příkladové uvedeno souvětí lež pěkně v posteli, nebo se neuzdravíš s výčtem předpokládaných spojovacích prostředků nebo, sice, jinak, jináč, ovak. Kromě adv. sice byly výzkumem doloženy všechny uvedené výrazy, ale jen některé jsou územně vymezitelné.

Spojka nebo je předhistorická a má původ ve spojení záporu ne s partikulí bo, spojka lebo se vykládá jako spojení odporovacího lěč, popř. citoslovného le a důvodové částice bo. Spojka abo představuje spojení spojky a s částicí bo.

Slova jinak, jináč (od původu adverbia) jsou starobylá a mají psl. ekvivalenty *jьnako, *jьnače. K spojce ovak existuje v starším jazyce neplný ekvivalent obak (souvisí snad s oba ‚obojí eventualita‘). Nářeční hláskoslovná obměna ovak vznikla záměnou retnice; na území slez. nářečí může jít o vliv polštiny.

3                 Celoúzemními prostředky jsou spojky nebo a lebo. První jmenovaná varianta pokrývá celé Čechy a záp. Moravu po Lipník n. Bečvou – Kroměříž – Kyjov – Mikulov. Východně od této linie je běžná obměna lebo a forma nebo bývá zde dubletní, je méně častá a ukazuje na novější přejetí ze spisovného jazyka (proto ji zde nemapujeme). V západní podskupině slezských nářečí často existuje vedle lebo ještě spojka ovak, jež se může spojovat s příčinnou spojkou bo (spi, bo ovak ňepojedžeš). V přechod. nářečích česko-polských je obvyklá spojka abo, výjimečně dubletní i s albo. V širším pruhu na vých. Opavsku, Ostravsku a Frýdecko-Místecku se užívá často i spojky bo.

Pův. adverbium jináč se soustředěněji dokládá zejména z již. poloviny Čech, porůznu také z nářečí čm., z menšího areálu vých. od Boskovic a ze širšího Vsetínska. Varianta jinak je poněkud častější ve vých. Čechách a v mluvě měst již. Čech a zč. pohraničí. Oba tyto výrazy jsou zpravidla dubletní se spojkou nebo.