ČJA 5
335 Odporovací poměr: než, jak, … (2595)
1 M ale
než
lež 739, 748, 750 — leč 705, 727, 750
ene(m) 811, 812 (enemže 805, 806, 813, eny(m) 830, jyny 819)
2 Základní spojkou k vyjádření poměru, kdy se větné členy nebo věty stavějí svými obsahy do protikladu, je ve spisovném jazyce i ve všech našich nářečích ale, ta slouží k vyjádření odpor. vztahů vůbec. Užití některých speciálních spojovacích výrazů bývá ve spis. jazyce vázáno na různé významové odstíny.
Stč. měla právě se zřením k různým významům celou řadu spojovacích výrazů, např. pak, pakli, naliť, ano, jedino, jediné, leč, aniž, a, ale, však, avšak, než, ne, alebrž, anobrž, nébrž.
Náš výzkum se zaměřil zejména na spojku než; ta vznikla spojením záporky ne (ve větné platnosti) s partikulí -ž. Původ spojky leč, lež je vykládán různě, srov. ČJA 5, 337. Sledoval se typ odporovacího poměru, kdy první věta něco popírá a druhá věta přináší děj, který platí, často opak popřeného. V dotazníku se nachází jako příklad souvětí dnes už děti do školy nechodí pěšky, ale (kniž. nýbrž) jezdí autobusem a následuje výčet příkladových spojek: ale, než, lež, leč. Kromě spojek než, lež, leč všímáme si ještě územně vázaného výrazu ene(m), eny(m), jyny. Spojka ale je celonárodní.
Příznakovým nářečním prostředkem k vyjádření odporovacího poměru sledovaného odstínu je spojka než (nestřiháł to, neš trháł s teho oka 726, neříkała maso, než masso 744, nechoďí p’ešky, než autobusem jezďí 748). V mnohých větách s než proniká odstín omezovací (táhne dobře, než z mlékem je to horšý 723). Ten se pak objevuje zejména u spojky ene(m)že.
Ojediněle se v dokladech s touto spojkou prosazuje význam protikladnosti (smreg má takovú pichlavú čeťinu, než jedla tá nepchá 740).
Nářečně příznakovou spojkou je také leč a její hlásková varianta lež. Obě jsou poměrně vzácné (bodláčí nežere, leš plané trnki 755; né u sedláka, leč v najatej chałup’e 705). Jde o prostředek charakterizující zejména mluvu starší generace. Spojky leč, lež nabyly dnešní funkce možná vlivem spojky než (srov. Etymologický slovník slovanských jazyků 406n.), jež primárně vyjadřovala patrně vztah výjimkový (Bauer 58).
3 Vedle univerzální spojky ale se vyskytuje v sev. a stř. části vm. dialektů též spojka než, jenom v sev. úseku také lež, leč.
Na již. okraji západní podskupiny slez. dialektů se užívá v sledované funkci s odstínem omezovacím vzácně také výrazu enem(že), např. ňemjeł boles’c’i, ene coras słabnuł 811, ňerobili zle, enemže nam fšecko vzali 813), na sev. okraji eny, jyny, např. ňešli pješky, eny(m) autobusem 830, ňeňi cera, jyny ňevjesta 818.
4 leč stč., Jg, SSJČ , pol. lecz
lež sloven.
než stč., Jg, SSJČ, sloven. lež
enem(že) Jg i SSJČ jenomže, sloven. lenže
5 než Ju 1–3 — nežli Ju 2, 3
Bh
