zyce a v nářečích v podstatě na celém zkoumaném území plní tuto funkci u uvedeného vztahu spojka i, popř.
spojovací výrazy a také, také i, a též.

V některých našich nářečích se tu navíc uplatňují rovněž spojky aj, aji (ze spojení a + i), na malém, ale poměrně ostře vymezeném území i varianty baj, baji. Na mapě jsme zakreslili jen tyto nářečně příznakové spojky.

Terénní výzkum zčásti postihl též rozdíl aj × aji (jednoslabičný × dvojslabičný výraz). V řadě případů obě podoby koexistují vedle sebe jako dublety, nicméně jisté územní diference, pokud jde o frekvenci některé hláskoslovné varianty, se tu rýsují.

Obměna baj(i) funguje jako slučovací spojka jen na mikroareálu, pokud se vyskytuje jinde, jde o přitakací částici (např. no baj, tož baj) nebo o příslovce s významem ‚třebas, snad‘ (např. pił baj ceły tyďeň). Tak je tomu v nářečích slezských. Ve vm. dialektech (na rozdíl od nářečí slezských) se uplatňuje jako přitakací částice samotné báj (baj), tedy bez částic no, tož, např. Půjdeš do lesa? – Báj.

Ve spisovném jazyce a také v našich nářečích plní funkci univerzálního prostředku slučovacího významového poměru spojka a, na malém území našich nářečí vedle ní funguje též spojka i, např. přyšeł ku břehu i začnuł snopy składac’; študovała mezi chłopoma i se dostała kajšyg na misto; zustała sem doma i sem pořad doma.

V mnohých případech věta se spojkou i rozvádí obsah věty první a zde pak mívá blízko k prostředku vyjadřujícímu vztah důsledkový.

V dotazníku se u příslušné položky uvádí jako příkladové souvětí nabral vody i dal mu napít.

3                 Spojka aj(i) je omezena především na větší část Moravy a Slezska a na vých. úsek svč. nářečí. Jako dvojslabičný výraz aji charakterizuje zvláště svč. nářečí s přesahem na Novoměstsko a záp. Boskovicko, dále je v severojižním pruhu zhruba od Šumperku směrem na Prostějov a přes Kyjov k Mikulovu a konečně v oblasti Valašska a ve vých. podskupině slez. nářečí. Ani zde však není tato dvojslabičná forma aji výlučná a často se střídá se svou jednoslabičnou variantou aj. Ta převládá zejména ve vm. dialektech a v záp. podskupině slez. dialektů.

Slovo baj(i) jako slučovací spojka bylo zachyceno jen na sev. okraji vm. dialektů (Hranicko).

Na ostatním území Čech a na jz. úseku Moravy se v sledované funkci běžně uplatňuje pouze spojka i, popř. spojení a též. Oba tyto prostředky se jako dublety vyskytují i na území spojek aj, aji.

Spojka i je častěji doložena (vedle dubl. aj) také ze střm. dialektů; zde dokonce podléhá pravidelné střm. hláskoslovné změně y (i) > e (), na značném území je běžná forma s protetickým h: sestra (h)e bratr.

Jako prostředku prostého slučování užívá se spojky i pouze ve slezských nářečích od Opavice na sever a od Ostravice na východ, tedy na Hlučínsku, Frýdecku-Místecku a v přechod. pruhu česko-polských dialektů.

4    a)   aj  sloven.

      i  stč., Jg, SSJČ, sloven., pol.

 

b)   i  stč., pol.

5    a)   aj Ju 4, Ru 4, 5 — a i Ru 2

 

b)   i Ju 2, 4, Ru 3

Bh