326      a) rybník (ČJA 5, 204)

b) hrobník (ČJA 2, 193, ČJA 5, 177b)

c) Hromnice (2062)

1    M         a)  rimňík

     rimík

b) hromňík

c)  hromice

2                 Výzkum zjišťoval na slovech rybník a hrobník územní rozšíření nář. hláskové změny bň > mň, jejíž příčinou je asimilace artikulačního způsobu. Sledovány byly též nář. podoby rymík a hromice (způsobené asimilací mň > mm a následným splynutím); u formy hromice nelze navíc vyloučit spojení se slovem hrom.

3                 Příznaková podoba rymník se objevuje spíše při okrajích českého jazykového území (na Lounsku, v Podještědí a Pojizeří, na Náchodsku, v podorlickém úseku a v horním Posázaví). Varianta rymík je typická pro Domažlicko se Stříbrskem, roztroušeně se objevuje na jihu a jv. Čech (zhruba od Strakonic až na Jindřichohradecko).

Obměna hromník byla zapsána v Podještědí a horním Pojizeří, ojediněle i na Lounsku.

Nář. podoby rymník, rymík a hromník jsou charakteristické pro tradiční dialekty, v městské mluvě zachyceny nebyly.

Formy hromice se užívá prakticky po celém jazykovém území, takřka důsledně všude na Moravě a v záp. polovině Slezska. V Čechách není její výskyt již natolik souvislý, přesto ji lze i zde pokládat za variantu celoúzemní.

V městské mluvě převládá podoba hromnice, shodná se spis. jazykem.