Na mapě je rovněž zobrazeno územní rozšíření dialektismu obar ‚ovar‘ – tato hlásková obměna však patrně vznikla splynutím hlásek b – v v deverbativu obvar utvořeném z obvařit než jejich záměnou, srov. ČJA 1, 118.

3                 Největší územní rozšíření má podoba coufá (která zde reprezentuje i nemapované podoby další); je charakteristická pro vých. polovinu Čech a především pro celou Moravu a Slezsko (zde cofa). Menší areály vytváří i při jižních okrajích nář. jzč. (mezi Jindřichovým Hradcem a Českými Budějovicemi a na Prachaticku). Menší rozsah byl zachycen u obměny coubá; užívá se jí v západní polovině nářečí střč. s přesahy na severu na Mladoboleslavsko a do Podještědí, na jihu pak na široké Příbramsko. Podoba couvá byla zaznamenána jako základní označení ve většině nář. jzč. a v Podkrkonoší, v dubletě se objevuje porůznu prakticky po celém jazykovém území, častěji v městské mluvě.

Dialektismus obar se vyskytuje ve východní části nářečí svč. (na Chrudimsku a Hlinecku), v nářečích střm. (podél řeky Svratky a Svitavy – na Brněnsku a Židlochovicku – sporadicky v rodové obměně obara) a ojediněle v jižní části nářečí vm.

4    a)   coufá  Jg, SSJČ zast. a nář., pol., hluž. cofać

b)   —

5    a)   coubá Ju 5, Ru 1–3 — coufá Po 1, Ju 1–3, Ru 2, 4 — cúfá Ru 5 — coufe Ju 4 — cúfe Ju 7

b)   vobar Ju 1

7                 Mapa nezachycuje změnu v/w > b v nář. označení obecního pozemku búbec (< vúbec < obec) v b. 503 a 504, která je výsledkem něko- lika hláskových změn: proteze, dloužení samohlásky v základu spjatého se změnou v její kvalitě (stč. o- > ó- > ú-) a záměny v > b. Lze však akceptovat rovněž výklad pomíjející protezi a objasňující vznik dlouhé samohlásky splynutím předložky v s následujícím jménem (v obec > vóbec > vúbec), srov. ČJA 2, 139.

Bá