ČJA 5
320 a) skýva (470)
b) bidýlko (ČJA 1, 170)
houžev u plužních koleček (ČJA 3, 47)
vuřt (420)
1 M a) skýba (skejpka 11, skipka 25, 41, 71, 74, 82)
skýva
b) vidílko (vidlo 124, 135, 140, 142, 151, 152, 257)
2 Záměna hlásek b – v byla zjišťována i u slov skýva (skýba) a bidýlko (vidýlko). Výskyt hlásky b u nářeční obměny skýba je možno vysvětlit spíše jako zachování pův. hláskového skladu sthn. podoby, která má odraz v něm. Scheibe, vývoj přes bilabiální w je v tomto případě méně pravděpodobný. V případě varianty vidélko lze uvažovat o adideaci (k vidle).
3 Hlásková varianta skýba se vyskytuje ve větší, západní části českých nářečí v užším smyslu, členité areály vytváří především v jižních Čechách a v záp. části nář. střč. a svč. Užívá se jí i ve Slezsku (včetně zkoumaných lokalit na území Polska), dále v celé sev. a střední části vm. nářečí a také na Holešovsku, Kroměřížsku a vých.
Prostějovsku. Objevuje se i v mluvě téměř všech měst
ležících v zakreslených areálech. Vyskytuje se takřka
vždy v dubletě s označením skýva, které je
převládajícím pojmenováním na celém jazykovém území.
Nářeční obměna vidýlko byla zachycena porůznu v oblasti svč. s ojedinělými přesahy do nářečí střč. (v Polabí a horním Posázaví).
4 a) skýba stč. skýba, Jg též skyba, skejba, pol. i hluž. skiba
skýva stč. skýva, Jg též skyva, SSJČ, skyva zast., sloven. skyva
b) —
5 a) skíba Ju 7 — skejba Ju 1
b) vidílko Ju 5 — vidéłko Ju 7 — vidlo Ru 4
7 Paralelně jsme záměnu retnic zjišťovali i u výrazů vuřt (420) a houžev u plužních koleček (ČJA 2, 47). Pro nevýraznou jazykovězeměpisnou diferenciaci jsme však tyto položky samostatně nezpracovávali. Téměř po celém území je běžná hlásková obměna buřt (s výjimkou Slezska, centrální části vm. nářečí a sz. okraje nář. střm., kde se vyskytuje výhradně podoba vuřt). Podoba hužba byla zachycena v b. 703, 730, 747, 822, húžba v b. 721, 722.
Bá
